Zachtělo se mi zase po dlouhé době přespat venku a zároveň prozkoumat nějaká nová místa. Rozhodl jsem se prochodit další část České Kanady, kterou jsem objevil teprve loni a zalíbilo se mi v ní. Sníh už sice nebyl, ale pořádně mrzlo a foukal studený vítr, takže nehrozilo bláto a o zimní podmínky jsem měl postaráno. V sobotu dopoledne jsem zaparkoval auto v Českém Rudolci a vydal se mezi loukami a lesy po stezce pojmenované po Johannu Georgu Graselovi,  známém lupiči a vrahovi.

Brzy jsem začal potkávat krásné skalní žulové útvary. Velké zamrzlé rybníky se leskly jako zrcadla, stejně tak uježděné lesní cesty. Zimní slunce vykukující zpoza mraků pěkně barvilo liduprázdnou krajinu. V obci Kaproun si vypůjčili jinou známou osobnost, Járu Cimrmana. Je tu Cimrmanova houpačka, na zastávce úzkokolejné železnice (vlaky tu bohužel už pár let nejezdí) má mistr dokonce svou sochu, o kus dál i studánku s dostatkem vody. Původně jsem tu chtěl nocovat, ale měl jsem dost času, popošel jsem tedy dál do lesa na louku, kde v létě bývá prázdninový tábor, a studánka s pitnou vodou je tu také. Na vaření jsem rád využil krytý přístřešek s lavicemi. Louka byla ovšem rozježděná a pokrytá vrstvou ledu, uložil jsem se tedy na spaní v přilehlém lese. Nocoval jsem pod širákem. Usínat s výhledem na hvězdnatou oblohu se mi nikdy neomrzí.

Další den mě cesta vedla za pěkného počasí převážně po dlouhých táhlých asfaltkách a lesních cestách. Přešel jsem, stejně jako minulý rok, přes Vysoký kámen, nejvyšší vrchol Novobystřické vrchoviny a prohlédl si ikonický žulový balvan Ďáblova prdel. O kousek níž se nachází krásné zákoutí s kaskádou rybníků, na ostrůvek na jednom z nich se dá přejít po lávce. Jsou tu i pěkně vyvedené naučné tabule, dokonce i posezení. Parádní místo na oběd.

Podíval jsem se na Havlovu horu, kde stojí veliká rozhledna U Jakuba. Zavánělo to tu komercí a velkými davy, přestože tu dnes bylo zavřeno a liduprázdno. Je tu bufet, dětské hřiště a prolézačky, vstup na rozhlednu je zpoplatněný, nahoru vede kovové schodiště uzavřené turniketem a pro jistotu ještě žiletkovým drátem. Spěchal jsem odtud rychle do lesa.

Napojil jsem se opět na Graselovu stezku a kolem krásných boulderů Filipovy kameny vystoupal na vrch Skalka, bohužel s hodně zarostlými výhledy. V Radíkově se bruslilo na velikých zamrzlých rybnících. Pak už mě čekal jen krátký pěkný úsek lesem podél Radíkovského potoka zpátky do Českého Rudolce. Vydařený víkend, zima, mráz, spaní pod širákem a přes 45 kilometrů v nohách.