Miluju opuštěnou divokou krajinu kolem řeky Rokytná. Už jsem tu byl mnohokrát, přesto však je tu stále co objevovat. Tentokrát jsem se sem vypravil na celodenní výlet. Startoval jsem z Rešic, chvíli postál u Dolmena, památníku, stojícího zde již skoro sto let a připomínajícího tragickou smrt mladíka Lea, který na tomto místě rád sedával, a pokračoval na východ liduprázdnou krajinou mezi poli a lesy až za Přešovice.

Tady jsem na krásném místě u řeky objevil volně přístupný srub, zvenku krásně sroubený smrkovými kmeny, zevnitř už bohužel zbastlený metodou co dům dal a necitlivě zasazený přímo do skály. Nicméně jsou tu kamínka, místo na spaní a venku čistá studánka a krytý přístřešek, kde jsem si dal oběd.

Za Kašparovým mlýnem jsem byl okouknout lezeckou oblast, kde už jsem sice lezl, ale bez zelené vegetace vypadá úplně jinak. Také jsem si ověřil, že se dá pěšky dostat nahoru na skálu ke slaňovacím kruhům pro případné sólo lezení na toprope. V oblasti pěkně řádí bobři, mnoho stromů je nakousaných a některé už i pokácené.

Pak jsem pokračoval podél řeky dolů po jejím proudu. Minul jsem známou Vranovickou skálu a Skálu s obličejem a o kus dál jsem narazil na další skalní masiv, bezejmenný, ale poměrně rozlehlý, s pěknými liniemi a osazený množstvím borháků. Že by nová lezecká oblast? Už se těším!

Tavíkovicemi už jsem procházel za tmy. V opuštěném skautském tábořišti jsem si na chvíli sedl a uvařil teplou večeři. Všude kolem byla tma, šplouchala řeka, v dálce štěkal pes, v trávě se leskla námraza a nad hlavou z jasné oblohy svítily hvězdy. Být v noci venku je krása.

Za světla čelovky jsem prošel přes louky rozryté divočáky (hlína byla naštěstí umrzlá, jinak bych se brodil blátem), minul další bobří polomy a vyšlapal závěrečné stoupání od Spáleného mlýna k autu. Super výlet, super zážitek.