Po úrazu kotníku už jsem během rekonvalescence nevydržel zůstat další víkend doma. Nabalil jsem batoh na dvoudenní výlet, naplánoval mírnou trasu a šel se provětrat a rozcházet pomalu se hojící nohu s přespáním v přírodě. Panovalo krásné podzimní počasí. Podél řeky, lesem a přes nádherné vyhlídky nad řekou jsem došel se západem slunce až na Velkou Skálu s dechberoucími výhledy na levnovskou zříceninu a říční údolí. Tady jsem potkal další skupinu milovníků výhledů, tábořili přímo u turistického přístřešku. Postavil jsem si svůj tarp na nedaleké louce v místech bývalého hradiště a užil si klidnou noc. Je to pokaždé radost, přespávat venku.

Nazítří se počasí zhoršilo, zatáhlo se a chvílemi poprchávalo. Prošel jsem kolem spící skupiny u přístřešku, u Senoradského mlýna jsem přešel po lávkách Oslavku i Chvojnici a vyškrábal se prudkou skalnatou cestou až na zříceninu Levnov. Hojící se kotník sice chvílemi protestoval, ale vydržel, z čehož jsem měl radost. Od sympatické skupinky jdoucí v protisměru jsem dostal napít slivovice a pokračoval jsem zalesněnou krajinou nad řekou podél proudu přes Čučice po proudu Oslavky.

Na jedné vyhlídce jsem si uvařil k obědu polévku a krátce poté jsem dorazil do Oslavan. Noha zátěž s batohem na zádech vydržela a i když byl výlet nuceně zkrácený, užil jsem si ho. Je fajn, že už se zase můžu trochu hýbat.