Na podzimní prázdniny jsme letos s vodáckou partou vyjeli na Vysočinu. Bydleli jsme ve vesnici Zderaz v hotelu RENOSPOND, naštěstí pouze dvouhvězdičkovém, takže cena ubytování s polopenzí byla přívětivá a stejně tak byl po většinu času přívětivý i personál. Čekalo nás pět dní volna, během kterých jsme přes den chodili na výlety po krásné vysočinské krajině. Večery jsme trávili dlouhým povídáním u dobrého pití. Naštěstí jsme měli k dispozici oddělenou společenskou místnost.

V den příjezdu jsme si udělali okruh z Otradova přes Kutřín. Proběhli jsme hromadně jednomu pánovi přes zahradu s kuřinci (pěšina, kudy jsme chtěli jít, existovala pouze na mapě), před zavřenou hospodou si dali vlastní pivo a prošli se podél nádherně zbarvených břehů říčky Krounky (která se dá za vysokého stavu sjíždět).

V neděli jsme vyšli na výlet přímo z hotelu. Prozkoumali jsme zdejší pískovcová skalní obydlí, kde se ve druhé půlce 19. století skutečně bydlelo. Dnes jsou vybavena stálou expozicí a nachází se tu i samoobslužné občerstvení. Dále jsme šli do Pivnické rokle, nádherného divokého hlubokého kaňonu vyhloubeného potokem v pískovcovém podloží. Jsou tu erozí úžasně vytvarované skály, vodopádové stupně, převisy a dutiny. Kaňon je částečné porostlý mechem, v době naší návštěvy byl zapadaný barevným listím a občasnými stromy. Fantastické místo. V beznadějně přeplněné restauraci Polanka jsme si venku na zahrádce dali alespoň polévku.

Je zajímavé, kolik se na Vysočině urodilo pískovce. Betlém, Zajíc, Kupadla (s malebným okolím Prosečského potoka), Kazatelna, Kolumbovo vejce, Kříž, to všechno jsou velmi pěkné pískovcové útvary, které jsme po cestě potkali. První z nich se mi ovšem stal osudným. Při boulderování na něm se se mnou utrhl pískovcový chyt a já spadl z necelých dvou metrů do příkrého lesního svahu. Na zemi sice byla vrstva jehličí, v levé noze mi přesto nepříjemně křuplo a já ještě udělal dva kotrmelce pozadu, než jsem pád zastavil. Chodit jsem sice mohl, ale s každým dalším krokem jsem kulhal víc a víc. Na hotel jsem se dobelhal z posledních sil.

Vyprosil jsem si v kuchyni velký pytel mražené zeleniny, celý večer poctivě kotník ledoval a ve spolupráci s rumovou anestezií situace nevypadala tak zle. Ráno byla ovšem noha ošklivě nateklá a pohybovat jsem se mohl jen opatrnými přískoky. Místo lezení s ostatními na skalní věži Pivovar poblíž loveckého zámečku Karlštejn jsem strávil den na hotelu s nohou nahoře a knížkou v ruce. Kluci už jsou naštěstí samostatní a mohli si lezení užít i beze mě.

Další den noha otekla ještě více a začala nabírat fialový odstín. Místo do Toulovcových Maštalí, kam šel zbytek skupiny, jsem se tedy vypravil do lékárny ve Skutči a přivezl si odtud pár závodních berlí. Aspoň jsme mohli se Standou, který má kotník rovnou zlámaný, porovnávat, čí berle jsou lepší. K tomu Jirka zraněné rameno, Jarda basketové koleno, Žaba pochroumaná obě ramena… Začínáme připomínat spíše spolek invalidů než sportovní oddíl.

Poslední den byl na programu jen menší okruh po velmi pěkné Žulové stezce ve Skutči. Procházeli jsme bývalými žulovými lomy, podél stezky je několik exponátů a naučných tabulí. Trasu jsem s berlemi zvládl upajdat i já. A pak už jen návrat domů a nástup na dlouhou rekonvalescenci.