Původně jsme měli na velký letní horský výlet jiné plány, ale kvůli letošnímu nevyzpytatelnému počasí a obsazenosti horských chat jsme se na poslední chvíli rozhodli vypravit se do osvědčeného rakouského národního parku Gesäuse a pochodit tu po místních vápencových velikánech.

Cesta z přeplněného parkoviště ve vesnici Johnsbach s naloženými batohy v úmorném vedru nám kupodivu uběhla rychle, kluci už jsou přeci jenom o dost větší a silnější než před třemi lety, kdy jsme tu byli naposledy. Ubytovali jsme se v Matrazenlageru, tj. ve společné místnosti s hromadou dalších lidí. Cena za ubytování (i díky slevě za pojištění Alpenverein) byla slušná, ale polopenze nás vyšla na pěkný balík. Ačkoliv jsme tu byli záměrně ve všední dny, byla chata plná, měli jsme každý den problém urvat nějaký volný stůl. Alespoň že jídlo bylo dobré a vydatné.

První den jsme kvůli nejisté předpovědi počasí vyrazili jen na Planspitze, krásnou túrou nejprve lesem, kosodřevinou a později kamenitým exponovaným výstupem s několika ocelovými lany. Pro kluky už je takový terén procházkový a moc jsme si užívali výhledy na okolní hory a do hlubokého údolí řeky Enns. Na chatu jsme se vrátili brzy odpoledne. Dětem už se nikam nechtělo, tak jsem si ještě sám vyběhl dalších 500 výškových metrů na přilehlý Hochzinödl. Vyběhl doslova, protože jsem měl v patách pořádnou horskou bouřku. Přihnala se asi deset minut po mém příchodu na chatu. Ale dobrodružství stálo za to, na vrcholu jsem byl úplně sám, pozoroval jsem nádherná panoramata s bouřkovými mračny a potkal několik kamzíků.

Následující den nás čekal zlatý hřeb programu, lezecká cesta Dachlgrat na vrchol Hochtoru. Chodeckým terénem jsme vyšlapali do sedla Peternscharte, kde jsme byli už včera (a kde jsem prozkoumal, jak vypadá nástup celé cesty). Ze sedla jsme měli fantastické výhledy do údolí Ennsu, kde se převalovala inverzní bílá oblaka. Navázali jsme se na lano a pustili se do dobrodružství. Střídali jsme chodecké pasáže s poctivými lezeckými úseky (obtížnosti 2 až 2+ UIAA) v nádherné expozici, s úžasnými výhledy. Místy byla skála mokrá po včerejším dešti, občas se šlo v nepříjemné suti, ale v lezeckých částech byla skála pěkně pevná a kompaktní. Na závěr nás čekaly terasy v severní stěně Hochtoru s jednou pěknou exponovanou plazivkou, Celá trasa je velmi dobře značená červenými puntíky a moc jsme si jí užili.

Z vrcholu nás vyhnalo blížící se špatné počasí. Silná bouřka nás naštěstí minula, ale uprostřed sestupu jsme pořádně zmokli. Kluci si alespoň vyzkoušeli, jak sklála za mokra klouže a jak nepříjemné je, když kolem nich v horách burácí hromy. Na chatě nás čekalo překvapení. Klukům se ztratily pantofle a všechny naše věci zmizely neznámo kam. Byl to dobrý test mé chabé němčiny. Nejprve jsme chodili po chatě, koukali hostům na nohy a já vysvětloval, že pantofle, které mají, jsou naše vlastní. A pak jsem se s obsluhou chaty dohadoval, že jsem opravdu zaplatil tři noci a ne jen dvě. Celou chatu obhospodařovali mladí brigádníci, panoval tu celkem nepořádek a majitele jsem za celou dobu neviděl ani jednou. Ať žije komerce. Ale nakonec si mě udobřili u večeře tím, že jsme dostali pití zdarma.

Poslední den jsem ještě unavené děti přemluvil k výšlapu na Hochzinödl, kde jsme si naposledy prohlédli nádherné panorama Gesäuse a hejno bělokurů, na chatě nahodili batohy a seběhli dolů k autu. Ještě jsme se krátce vykoupali v ledovém Johnsbachu a rozjeli se domů. V Gesäuse je to super!