Klukům se líbil nápad vyzkoušet si lehké ferraty v krásném prostředí rakouského pohoří Raxy, kde jsem byl nedávno, a tak jsme si udělali jednodenní výlet. Vyšli jsme kousek po cestě Wachthüttelkamm a do údolí  Großes Höllental jsme sestoupili po nejištěné cestě Blechmauernsteig. Její začátek byl poměrně nepříjemný, rozbitá příkrá plotna zarostlá trávou ve velké expozici, ale kluci ji slezli poměrně s přehledem. Neměli jsme s sebou ferratové sety, na všech zajištěných i nezajištěných úsecích jsem kluky jistil na krátkém laně a kromě ojedinělého podklouznutí v suti jsem celý den příliš práce s jištěním neměl.

Zbytek cesty Blechmauernsteig už byl spíše chodící než lezecký. Údolím Großes Höllental jsme pak po suti vystoupali na začátek cesty Akademikersteig (ten si snad dáme někdy příště) a stále po ohromných suťoviskových polích pokračovali vzhůru k cestě Preintalersteig (obtížnost 2− UIAA, reálně možná ještě méně). Střídá se tu vždy pár lezeckých kroků s různě dlouhými úseky v suti, lezecky žádný výjimečný zážitek, ale výstup nás bavil. Je třeba celou dobu zachovávat opatrnost, protože se jde často příkrým terénem nad srázy, díky kterým je možné si užívat parádní výhledy.

Dolů do údolí jsme sestoupili ferratou Teufelsbadstubensteig obtížnosti B. Cesta nebyla těžká, opět nás tu čekaly hezké výhledy a hromady klouzavé suti. Oproti nejištěnému Preintalersteigu přibyla na obtížnějších místech spousta ocelových lan a příjemným zpestřením byly dva dlouhé žebříky. Dole v údolí jsme se napojili na pohodlnou pěšinu, která nás dovedla až k autu. Po nezbytném ochlazení v ledové řece Schwarze jsme se unavení, ale spokojení rozjeli domů. Dali jsme si pěkně do těla a technicky neměli kluci za celý den s lezením žádný problém. Příště už musíme zkusit něco obtížnějšího.