Letošní divoké počasí nás přinutilo změnit plány a třídenní výlet zkrátit pouze na dva dny. Vypravili jsme se s Endym na okruh okolo jezera Etrachsee, kde to mám moc rád. Postupně jsme po lesních cestách, pěšinách a pastvinách mezi krávami vystoupali do sedla pod Arfeldem. Počasí bylo poměrně příznivé, ačkoliv od východu se začala na nejvyšší kopce postupně nasouvat mlha.
Pěknou hřebenovkou s výhledy do dálky jsme došlapali až do sedla Günsterscharte, kde se nám nepodařilo nalézt špatně značenou cestu k jezerům pod vrcholem Sauofen, takže jsme si dali první úsek přímo terénem. Krajina okolo Sauofen má zvláštní ráz, je tu množství menších jezírek, skalek, travnatých kopečků, moc se mi tu líbí, trochu mi připomíná Skandinávii.
Krátkou lezeckou pasáž, kterou jsme sestoupili na hřeben vedoucí k Sauofen, zvládl Endy bez problémů. Bohužel jsme se nedostali na samotný vrchol Sauofen, v husté mlze nemělo smysl se na něj drápat. Místo toho jsme rovnou sestoupili do údolí na západní straně. Našli jsme tu ještě překvapivě velké množství sněhu. Rovný plácek na spaní jsme po delším hledání objevili u jezera u sedla Reichascharte. Uvařili jsme si večeři, otevřeli si plechovky pití, které jsme si přinesli s sebou a bylo nám dobře.
Navzdory stále husté mlze to na déšť nevypadalo, rozhodli jsme se tedy nocovat pod širákem. Do tmy zbýval ještě nějaký čas, vydal jsem se tedy prozkoumat nedaleký Schrein, který z dálky vypadá neschůdně, ale přímá hřebenovka na vrchol Süssleiteck mě láká už dávno. Podařilo se mi dostat asi deset metrů pod vrchol Schreinu, neodvážil jsem se po mokré skále hladkou plotnou až nahoru, ale je dost možné, že nějaká cesta přes vrchol existuje a někdy příště, za lepšího počasí, se jí pokusím nalézt.
Během noci se chvilkami mlha protrhala a byly vidět jasné horské hvězdy, ale ráno nad námi opět seděl těžký mlhavý příkrov a profukoval studený vítr. Byli jsme rádi, že na sobě máme péřovky. Všechny věci jsme měli mlhou totálně promočené, na plachtě, na které jsme spali, se dělaly celé louže.
Jak jsme postupně klesali do údolí, počasí se postupně lepšilo a udělal se pěkný den. Letos je všude dost vody a alpská zeleň je krásně barevná a šťavnatá, je to jiné putování, než mezi žlutými vyschlými trsy trávy. Sestupovali jsme mým zamilovaným divokým údolím podél zurčícího potoka a hučících vodopádů.
O něco níže jsme přešli do vedlejšího údolí a už po turistické značce šlapali vzhůru údolím kolem Schimpelsee až k odbočce na Süssleiteck. Schovali jsme batohy za kámen a na vrchol se vydali nalehko. Cestou jsme potkali stádo kozorožců, kteří nás nechali přiblížit na několik málo desítek metrů. Taková setkání s divokými zvířaty jsou vždy kouzelná. Když se terén začal zvedat a po kamenném poli nastoupilo příkré stoupání do sedla, Endy výstup vzdal a počkal na mě u batohů.
Já jsem po strmé, ale poměrně slušné pěšině vyšlapal až pod sedlo, do kterého jsem pak vyšplhal cestou asi deset metrů po skále, dobře zajištěné ocelovými lany. Cesta na druhé straně sedla pokračovala asi padesát metrů velmi příkrým nepříjemným sestupem po svahu rozbitém erozí, na většině míst ovšem zajištěnou ocelovými lany. Po dalších několika stech metrech pěšinou v suti jsem stál na vrcholu. Štrapáce rozhodně stála za to, výhledy na všechny strany byly dechberoucí. Zpátky jsem se rozhodl zariskovat a šel jsem do sedla přímou cestou po skalnatém hřebenu. Ukázalo se, že je to nádherná trasa s dvojkovým exponovaným lezením po dobré skále, byl jsem z ní naprosto nadšený.
Endy mi mezitím uvařil na oběd polévku, kterou jsem po příchodu zhltal a pokračovali jsme dál. Do sedla Schimpelscharte jsme vystoupali během chvilky, a odtud už nás čekalo jenom dlouhé klesání sutí, kamennými poli, lesem a lesáckými cestami až k Etrachsee. Nedávno se tudy přehnala bouře, která pokácela množství stromů, ale všechny pěšiny byly naštěstí schůdné, nejhorší místo jsme obešli po šotolinové cestě. I když nám nevyšlo ideálně počasí a výlet jsme museli nuceně zkrátit, i tak jsme si ho moc užili.
- Stoupáme, v popředí vodopád, úplně vzadu Schrein, tam se dostaneme až večer.
- Vzhůru přes kravské pastviny.
- Konečně v sedle, Rupprechtseck schovaný v mraku.
- Příjemná travnatá hřebenovka.
- Schladmingské Taury.
- Společné foto na Rupprechtsecku, 2591 m. n. m.
- Hřeben zadržuje mlhu na jedné své straně.
- Traverz svahu z Günsterscharte.
- Pod Sauofen.
- Pod Sauofen.
- Vpředu Schrein, vzadu Süssleiteck.
- Výhled z tábořiště na zamlžený Schrein.
- Těšíme se na večeři.
- Hodně vlhké ráno.
- Sestup divokým údolím.
- Barevným údolím podél potoka.
- Vodopády v liduprázdném údolí.
- Rozkvetlé břehy potoka.
- Míříme na Süssleiteck. Cesta do sedla, ač poměrně pohodlná, odtud vypadá neschůdně.
- Kozorožec.
- Výhled ze sedla na Schimpelsee a okolní hory.
- Na druhé straně sedla cesta není příjemná.
- Do svahu se tu zakusuje eroze.
- Výhled z vrcholu na včerejší trasu. Schrein uprostřed mě svou zdánlivou nedostupností láká.
- Nádherně rozeklaný hřeben směrem na Schimpelspitz také láká k prozkoumání.
- Hřeben mezi Süssleiteck a sedlem, krásné exponované lezení v kompaktní skále.
- Barevné hory. Mám to tu moc rád.
- Sestup ze Schimpelscharte kamenným mořem.
- Mapa trasy: Etrachsee – Reichascharte.
- Mapa trasy: Reichascharte – Etrachsee.
Napsat komentář