Do Rottenmannských Taur jsem se chtěl vypravit během jara na sněžnice, ale kvůli nemocem a nepřízni počasí jsem to nestihl. Sníh postupně taje a souvislá sněhová pokrývka a teploty pod nulou už jsou pryč. Když se však objevila trochu lepší předpověď počasí, sbalil jsem batoh a vyrazil na první letošní horské dobrodružství v Rakousku. Nevěděl jsem, jaké podmínky mě na místě čekají, a připravil jsem se pro jistotu i na spaní na sněhu. V sobotu dopoledne jsem za příjemně jarního počasí zaparkoval na konci údolí na prázdném parkovišti za vesnicí Oppenberg, použil krásně čisté a udržované WC, nahodil na záda batoh a vydal se vstříc dobrodružství.

Prvních několik kilometrů mírným klesáním po silnici mi podél zurčícího potoka Gulling a mezi šťavnatě zelenými loukami uteklo rychle.  Následovalo prudší stoupání pastvinami a lesem proti proudu potoka Riednerbach. Terén zde byl lehký, ale cesta byla zpestřena několikerým dobrodružným zdoláváním rozvodněné bystřiny. V horní části údolí se objevila velká sněhová pole ležící přes stezku. Sníh byl místy rozbředlý a občas jsem do něj zapadával až po kolena, hlavně v místech s kosodřevinou, takže výstup k Riednersee byl pořádná dřina. Jezero samotné a celé jeho okolí bylo pod souvislou vrstvou sněhu, takže pro výstup až na hřeben jsem se odchýlil od turistické značky a zvolil jsem raději příkrý boční hřebínek, kde sníh již odtál, a udělal jsem dobře, cesta byla pohodlnější.

Z vrcholu Seekoppe jsem měl úchvatné výhledy na všechny strany. Totes Gegirge, Grimming, Dachstein, Grosser Bösenstein, Hohenwart, Hochgolling a další a další krásné vrcholy a pohoří, na kterých už jsem někdy byl. Sněhu leželo ve vrcholových partiích ještě hodně, ale travnatých plácků na spaní bylo všude dost. Původně jsem chtěl někde v okolí Seekoppe přespat, ale času jsem měl dost, tak jsem se vydal na další cestu po hřebenu. Nikde ani živáčka, slyšet bylo jen šumění větru v údolích a občasné zakrákání kavčat nebo hvízdnutí sviště. Přesně takové hory miluju.

Na noc jsem se utábořil pod vrcholem Plannerknot s výhledem na opuštěné lyžařské středisko Planneralm, které vypadalo jako město duchů. Za příjemného, byť trochu větrného počasí jsem si uvařil večeři, pití, užíval si alpské výhledy a se západem slunce jsem zalezl na jakž takž rovném místečku do spacáku. Spal jsem pod širákem a měl jsem skvělé výhledy na hvězdnou oblohu a okolní hory slabě ozářené měsíčním světlem.

V noci navzdory špatné předpovědi počasí padla hustá rosa, která k ránu částečně namrzla. Ráno bylo krásně barevné a chladné. Po snídani jsem se pobalil a vydal se na celodenní hřebenovku. Terén byl náročný, šlapal jsem po četných sněhových polích, často i poměrně příkrých, propadal se do kosodřeviny, místy šel po holém hřebenu. Moc jsem si to užíval, ačkoliv jsem touto trasou šlapal již po několikáté.

Když mi v průběhu odpoledne začaly docházet síly, uvařil jsem si z všudypřítomného sněhu oběd a za kazícího se počasí šlapal dál. V nastupujícím dešti a později i v lehkém krupobití se mi podařilo dojít až na Hochschwung, který se nacházel na konci mé plánované hřebenovky. Chtěl jsem se utábořit na nějakém rovném plácku na bočním hřebenu směrem na Sommereck, ale všechna rovná místa byla úplně pokrytá sněhem.

Rozhodl jsem se tedy udělat si test odolnosti svého Tarpu a postavil jsem ho jen kousek pod vrcholem a schválně vystavený prudkému větru širokou boční stěnou a ne nejmenší plochou, jak by měl stát správně. Plachtovina se prohýbala a třepotala ve větru. Uvnitř byl prostor stísněný díky prohnutým stěnám, ale jinak stál přístřešek pevně až do rána a obstál na výbornou. Po večeři jsem zalezl do spacáku a navzdory rachotícímu větru a dešti bušícímu do střechy jsem se dobře vyspal.

Ráno vypadalo počasí stejně nevlídně jako večer, mlha, silný vítr, lehký déšť. Další putování po hřebenu mě v těchto podmínkách nelákalo. Pracně jsem ve vichru všechno pobalil a vydal se na dlouhý sestup. Čekala mě skalnatá pěšina, rozbředlá sněhová pole a nakonec široké lesní cesty. Postupně se oteplovalo a i počasí se vylepšilo. K autu jsem dorazil za slunečního svitu. Správně unavený, bolavý, ale naprosto spokojený.