Kluci už se nemůžou dočkat pořádné zimy. A protože v okolí Brna stále panuje podzim, vyjeli jsme za čerstvým sněhem na jednodenní výpravu do Jeseníků. Protože denního světla už moc není, vstávali jsme hodně brzy, ale děti byly tak natěšené, že ráno vyskočily z postele samy. V šest hodin jsme nasedali do auta, cestou jsme přibrali Terku a po půl deváté jsme po snídani vyráželi z Karlovy Studánky na cestu.

Šlapali jsme čerstvým popraškem sněhu proti proudu Bílé Opavy. Cesta vedla malebným divokým sevřeným kaňonem se spoustou skalních útvarů, na řece bylo množství vodopádů, kaskád a peřejí. Na všech obtížných místech byly postavené bytelné dřevěné mosty a schody, takže trasa samotná příliš dobrodružná nebyla. Ale pořád bylo na co se koukat, sníh, rampouchy a místy i první náznaky ledopádů kluky fascinovaly a došlo i na koulovačku.

Od chaty Barborky jsme po nezvykle liduprázdné zasněžené asfaltové cestě vyšlápli úmorný úsek až na Praděd. Naštěstí se nám mezi mraky otevíraly výhledy na Petrovy kameny, Dlouhé stráně, i dolů do údolí, kde stále panoval podzim. Zato nahoře na Pradědu už byla pěkná námraza a tvořily se první závěje. Dali jsme si venku na lavičce oběd, během kterého jsme pěkně promrzli, a tak jsme rychle vyrazili zase dolů, na Ovčárnu.

Chtěli jsme se ještě podívat na Petrovy kameny, ale nezbývalo nám dost času, během cesty k nim jsme se museli otočit a utíkat na autobus, který z Ovčárny jezdí jednou za hodinu. Tím jsme se pohodlně dostali zpátky k autu na Karlovu Studánku.

Kluci si první výpravu za opravdovou zimou užili. Už se nemůžeme dočkat, až sněhu připadne ještě víc, abychom mohli opět nasadit sněžnice.