Předpověď počasí na víkend vypadala hodně deštivě, ale měli jsme chuť se projít a zároveň vyzkoušet oblečení do deště. Rozhodli jsme se pro přechod Orlických hor, kde jsme ještě nebyli. Původní plán vzal za své, když nám v Nekoři ujel autobus. Stíhací jízdou se nám ho ale podařilo předehnat a nastoupit do něj na Čiháku za cenu rizika pokuty za špatné parkování. Autobus nás vyklopil na Šerlichu, kde naše pěší putování začalo.

Bohužel jsme záhy seznali, že slovo hory je pro zdejší terén příliš nadnesené a spíše by se hodilo označení Orlické kopečky. Terén je mírný a pozvolný, větší kopce jsou i na Vysočině a zdejší široké asfaltové či šotolinové cesty jsou mnohem vhodnější na cyklistiku než na pěší putování. Navzdory nepříznivému počasí jsme potkávali velké množství lidí, kterým zdá se nevadilo, že z občasných rozhleden je vidět pouze jednotvárný zelený koberec lesa. Alespoň že cesta byla oživená občasným betonovým bunkrem nebo bažinou, kterou jsme museli překonat.

Milým překvapením se ukázala být osada Neratov, kde jsme měli domluvené přespání na Chatě Neratov. Fajn ubytování, velmi příjemný pan ředitel, celkově pěkná vesnička, nádherně zrekonstruovaný kostel a příjemná hospůdka, to vše nám vylepšilo náladu po nezáživném šlapání.

Ráno jsme opět vystoupali na hřeben, u studánky uvařili snídani a pokračovali dál hřebenovkou po asfaltu a šotolině mezi bunkry, kterých postupně přibývalo. Některé menší byly i volně přístupné, ovšem za cenu hromad odpadků povalujících se uvnitř. Ke konci trasy jsme se konečně dočkali i avizovaného deště a mohli jsme úspěšně vyzkoušet pláštěnku a nepromokavé oblečení. Na Čiháku jsme nakonec pokutu za parkování na soukromém parkovišti nedostali a výlet jsme zakončili večeří ve výtečném motorestu Podkova ve Vranovicích-Kelčicích.

Orlické hory mohou být pěkné na projížďky na kolech, ale na další pěší výlety už mě do nich příště nic lákat nebude.