Před rokem jsme vyrazili s Endym na víkendový čundr s dětmi na Vysočinu, letos jsme se vydali na putování podél řeky Rokytné do odlehlé, málo obydlené a navštěvované, ale přesto krásné divočiny na pomezí jižní Moravy a Vysočiny. V Čermákovicích jsme nahodili na záda batohy a vyrazili na putování proti proudu řeky.

Panovalo úmorné vedro, ale děti, zabrané do vyprávění a svých her, odhodlaně šlapaly obtížně schůdným terénem, příkrými svahy a příbřežním porostem plným vysokých kopřiv. Když už docházely síly, uvařili jsme za Tavíkovicemi ze zkalené říční vody prohnané vodním filtrem polévku. Navečer jsme minuli na dvou velkých loukách u řeky připravované letní tábory a nakonec našli parádní tábořiště s připraveným ohništěm a rovinkou na spaní.

Rozdělali jsme oheň, opékali buřty a popíjeli pivo, jak to na správném čundru má být. U ohně jsme vydrželi dlouho do noci. Spali jsme pod širákem pod korunami stromů a díky tomu se k nám nedostala vydatná noční rosa.

Ráno jsme se vydali na další pochod, tentokrát už znatelně pomalejším tempem, děti byly hodně unavené. Dlouhé úseky po otevřených loukách pod spalujícím sluncem byly vyčerpávající. Podařilo se nám ujít jen necelou polovinu plánované trasy, k dětskému hřišti v Biskupicích. Tady bylo jasné, že děti k dalšímu pohodu už nikdo nepřinutí. Musel jsem se tedy pro druhé auto zaparkované v Příštpu vydat sám, naštěstí už bez batohu. Junioři se během té doby stačili pěkně vyřádit na hřišti.

I přes únavu druhého dne se nám čundr parádně vyvedl a už se těšíme na další. Jenom pro příště budeme muset zkrátit denní porce kilometrů.