Navzdory nejisté předpovědi počasí a silnému větru jsme využili volný víkend a letos poprvé se vydali na trek do mých oblíbených Nízkých Taur. Na malém neudržovaném parkovišti u Bergerhube zvedli ceny a za den už se platí vydřidušských 5 euro za den, navíc parkovací automat stále žere pouze jedno nebo dvoueurové mince. To aby člověk na vícedenní parkování rozbil prasátko. Tady už asi příště parkovat nebudu.
Cesta do sedla Bärensuhlsattel vedla pozvolným stoupáním většinou po šotolinové silnici, později širokou lesní pěšinou. Louky okolo sedla byly krásně zelené a prokvetlé horskými květinami. Ze sedla už jsme pokračovali klasickou liduprázdnou hřebenovkou přes Lattenberg a Goldkogel na náš nejvyšší vrchol tohoto víkendu, Kerschkern (2227 m. n. m.). Cestou jsme přecházeli místy stále ještě pořádně silná sněhová pole a opíral se do nás pěkně svižný vítr.
Z Kerschkernu jsme sestoupili do údolí Schaunitztörl, které se mi moc líbí svou atmosférou (vztyčený prst Hahnenkammu vypínající se vysoko nad sedlem mi trochu připomíná Machu Pikchu). Odtud jsme pokračovali dále v sestupu až k odbočce na Hahnsee. Tady nás zaskočil potok valící se turistickou pěšinou a tajícím sněhem úplně podmáčený okolní terén. Nakonec jsme ale šťastně prošli až k Hahnsee, těsně sevřenému okolními příkrými srázy a trochu překvapivě i pořádně silnou vrstvou sněhu.
Naštěstí jsme tu jeden travnatý rovný (i když podmáčený) plácek našli a Terka si mohla postavit a otestovat svůj nový stan. Já se uložil pod širák. Po západu slunce se notně ochladilo a tak jsme rychle skočili do spacáků. Horské noci mě nikdy neomrzí. Hvězdy krásně svítily a před usnutím jsem viděl i několik hodně jasných meteorů, možná až bolidů. Trochu mě znepokojovalo blýskání a hřmění na východě, ale silný vítr naštěstí odvál bouřku daleko na sever.
Ráno jsme se vydali do neznáma: travnatým příkrým svahem mimo pěšiny jsme namáhavě, ale poměrně bezpečně vystoupali na boční hřeben Kettentalkogelu a odtud už vyšli po hřebeni a sněhových polích až na vrchol. Ušetřili jsme si dlouhý sestup do údolí, výhledy na okolní hory byly parádní a následné prudké klesání do sedla Kettentörl přes pole kamenů a kosodřevinu vysilující. Terka dostala s pro ní nezvykle těžkým batohem na zádech pěkně zabrat a odnesla sestup bolavým kolenem.
Po přestávce jsme tedy oželeli další výstup na Speikleitenberg a Krugkoppe a místo toho jsme rovnou sešli pohodlnou stezkou přímo k autu u Bergerhube. Výlet to byl sice zkrácený, ale přesto povedený.
Napsat komentář