Měli jsme s Endym rezervovaný termín na trek. Počasí nebylo nic moc, kondice na začátku sezóny taky ne, tak jsme se rozhodli nejezdit do zahraničí a vydat se někam v naší republice, kde to zatím prochozené nemáme. Volba padla na Šumavu. V sobotu v poledne jsme zaparkovali jedno auto na Čeňkově Pile, druhým přejeli do Železné Rudy, nahodili batohy a vyrazili na hřeben směrem k jezeru Laka.

Většina cesty vedla po asfaltu po mírně stoupajících táhlých rovných nezáživných úsecích. Občasné výhledy na okolní pahorky poseté torzy smrků sežraných kůrovcem nás také optimismem nenaplňovaly. Alespoň že z předpovězeného deště sešlo. K jezeru Laka a posléze na nouzové nocoviště Hůrka jsme díky mírnému terénu přišli nečekaně brzy, tak jsme dali pěkně na frak našim zásobám dobrého pití a pochutin. Mysleli jsme, že na nocovišti budeme sami, ale k večeru se slušně zaplnilo, naštěstí samými pohodovými lidmi, kteří nedělali žádný rambajs.

Ráno jsme vstali z celého tábořiště jako první, udělali si čaj, kávičku, a vystartovali na další etapu tour de asfalt, občas proloženou nějakou tou šotolinou. Jediné zpestření bylo pěkné stoupání lesem na rozhlednu Poledník, která byla ovšem zavřená. Ačkoliv výhledy na okolní měsíční krajinu nás ani příliš nelákaly. Alespoň jsme si tu v závětří uvařili oběd.

Poté už jsme jen pozvolna klesali po dalších asfaltkách na nouzové nocoviště na Modravě. Za pochvalu stojí pěkně vyvedené informační tabule podél cest se zajímavostmi z místní krajiny a historie. Konec cesty, kdy jsme šli podél Javořího a pak Roklanského potoka, byl moc pěkný. Viděli jsme pokácené stromy od bobrů, voda hezky meandrovala a otevřenější podmáčená krajina okolo vody porostlá vysokou trávou a květinami už měla správné šumavské kouzlo.

Na pěkném nocležišti hned u Roklanského potoka jsme se utábořili a vydali se otestovat místní modravské hospody. Arnika nás příliš nenadchla, pivovarská hospoda naopak příjemně překvapila. Ráno nás vzbudilo do krásného dne, sluníčko zvedalo z řeky a z rosou pokryté trávy bílou páru. Sbalili jsme se a moc hezkou trasou podél malebné řeky Vydry a Vchynicko-Tetovského kanálu sešli k autu na Čeňkově Pile.

Celkově to byl příjemný pohodový výlet, škoda jen té přemíry asfaltu. Shodli jsme se, že nižší polohy byly malebnější a zajímavější, než samotná hřebenovka, kde byly široko daleko vidět jen pahýly mrtvých stromů. Ale na kole by mohl být přejezd šumavského hřebene moc pěkný.