Po dlouhé době jsme se s Endym vypravili na společný výlet. Chtěli jsme někam, kde nebude příliš mnoho dalších lidí, a tak jsme tentokrát vypustili všechny hory a vydali se na prodloužený víkend na Vysočinu do Žďárských vrchů. Hlavní cíl nebylo trhat rekordy, ale udělat si pěkný pohodový čundr, což se nám dobře vyvedlo.

V sobotu dopoledne ještě pršelo, tak jsme vycházeli až odpoledne. Startovali jsme z Českých Milov stoupáním na Čtyři palice. Z vrcholu byl, jako obvykle, krásný výhled. Sotva skála trochu oschla po dešti, už se na ní začali hemžit horolezci. Dál jsme pokračovali na Milovy. Nechtělo se nám jít po hlavní silnici, tak jsme zkusili projít stezkou podél meandrů řeky Svratky. Před rokem vedl přes vodu mostek, teď už z něj zbyl pouze asi metr hluboký brod, do kterého jsme se pouštět nechtěli. Naštěstí nás o pár set metrů dál po soukromé lávce nechali přejít přes řeku místní chataři.

V Milovech jsme neodolali otevřené zahrádce a dali si skoro po roce točené pivo a pozdní oběd. A dobře jsme udělali, protože jsme díky tomu přečkali pod střechou krátký, ale intenzivní liják. Z Milov jsme vystoupali na Malinskou skálu. Užívali jsme si odtud výhledy na krásně zvlněnou krajinu Vysočiny. Na obzoru se dokonce rýsoval obrys Orlických hor. Dál jsme pokračovali kolem Lisovské skály až na Devět skal, další krásné místo s kouzelnou atmosférou a pěknými výhledy.

Přespat jsme původně chtěli u studánky Vysoká studně, ale nebyla tam rovina na spaní a místo bylo celé rozmáčené, tak jsme se vrátili na Devět skal a zakempovali na rozlehlé verandě místního krásného srubu. Večer jsme si rozdělali oheň, opékali buřty a užili pohodu u piva a plné placatky dobrého pití. Nezapomenutelný zážitek bylo pozorování dlouhého vláčku jasně zářících Starlink satelitů projíždějících celou oblohou.

Nazítří jsme vyšli příjemnou cestou lesem na Žákovu horu a odtud k pramenu Svratky. Chtěli jsme tady, nebo v přilehlých studánkách doplnit vodu, ale ta byla úplně špinavá a zablácená. Pramen Svratky vypadal spíš jako jelení kaliště. Tou dobou už začalo pršet, tak jsme na sebe nahodili oblečení do deště a pokračovali dál přes Fryšavský kopec a Brožovu skalku až ke studánce Vitulka. Ta měla výborné vody dostatek. Ve Třech studních měla k našemu štěstí i přes nepřízeň počasí hospoda zahrádku otevřenou, tak jsme nejhorší déšť mohli přečkat pod střechou.

Kolem velikého Medlovského rybníka jsme pak pokračovali na Paseckou skálu, což je další krásná soustava skalních útvarů. Přespat jsme původně chtěli u přístřešku nad Studnicí (kde je mimochodem i samoobslužný bar s pivem). Ale hodně tam foukalo a měli jsme ještě dost sil i času, tak jsme pokračovali dál v cestě přes Studnice až k přístřešku nad malou osadou na Bílém potoce. Veliký liják nás velmi těsně minul, tak jsme si mohli, v sousedství koňských pastvin, opět rozdělat oheň a užít si pohodový večer v teple a záři plamenů u buřtů a dobrého pití. Tentokrát jsme spali pod širákem v záři Měsíce, pod spoustou hvězd a hejnem Muskových satelitů.

Ráno jsme se probudili dobře vyspaní a úplně promočení od rosy. Čekala nás cesta příjemně zvlněnou krajinou na zříceninu hradu Štarkov, což je další kouzelné místo se silnou atmosférou, kde na člověka dýchá historie. Měli jsme žízeň a po cestě nebylo kde nabrat vodu, a tak jako na zavolanou přišel úplně nový přístřešek (ještě ani nebyl zanesený do mapy) se samoobslužným barem kousek nad Javorkem. Poslední bod zájmu na naší trase byla skála Prosíčka. Odtud jsme si vychutnali asi nejkrásnější výhledy za celé naše putování. Pak už jsme jen sešli dolů z kopce k cíli našeho putování, do Jimramova.

Užili jsme si příjemný pohodový čundr se vším, co k tomu patří. Hory jsou sice hory, ale i na Vysočině je krásně a má své velké kouzlo.

Trasa čundru je dostupná ke stažení.