Podzimní Malá Fatra

Babí léto už končí, my si chceme vychutnat poslední slunné dny někde v horách. Tentokrát na Malé Fatře a ve čtyřech. Auto jsme nechali v Bilelem Potoce a vyrazili do Dolných dier. Skála rozeklaná potokem a posypaná narezlým listím je nádherná, bohužel. Cestou se skoro přetlačujeme s dalšími výletníky, raději uhýbáme do Štefanové a dál po zelené směr Medziholie. Zatracená zelená. Ztrácíme ji krátce po vstupu do lesa. Ze staré mapy zjišťujeme, že z dědiny vedly zelené 2, jedna pod Poludňové skály, druhá do sedla Medziholie. Ta první už ale na nové mapě nevede z dědiny ale přes Boboty. No nic, potraverzujeme lesem a někde na tu naši zelenou narazíme.

Nejdřív pěkná pěšina od lesní zvěře, pak mlází, obcházení příkré strže, rodinka bedel s klobouky velikosti talířů, krásná podzimní příroda. Asi po hodině i naše zelená. Dál už jdeme po značce do sedla a hřebenovkou na Chleb. Celý den pálí sluníčko, je dost času na focení i kochání. Na Chlebu jsme kolem 16. hodiny, to je na sestup brzo, tak ještě šlapeme na Velký fatranský Kriváň. Tady už pořádně fičí vítr a přináší slibovanou frontu. Na chatě jsme krátce před setměním, je tu plno. My máme zamluvená místa v nově upravené noclehárně. Čekání na večeři se v těch davech pěkně vleče, ale výborný dlabanec je nám odměnou.

V neděli vyrážíme mezi prvními, musíme chytit autobus k autu. Za Snilovským sedlem se do nás opře vítr. U Pekelníka začíná poprchat. Hřeben před námi se halí do potrhané krajky, v údolích září rez s karmínem, po ubočích stéká zeleň kosodřeviny. Další krok, další podzimní nádhera. Na Malém Kriváni krátce odpočíváme v závětří kamenné zídky. Už prší. Skalnaté části chodníku na Suchý vrch jsou v dešti nepříjemné a sestup z něj ještě víc. Lucka si tu docela slušně natloukla koleno.

Do doliny pokračujeme netradičně po zelené směr Krasňany. Úzký a v horní části pěkně vedený chodník se ztrácí na loukách, v hustém, polámaném lese i lesáckých holinách. Díky GPS se ho zdárně držíme až do dědiny. Pěkně promáčení a uťapaní přicházíme více než hodinu před odjezdem autobusu. Naštěstí nám zbylo ještě něco suchého na převlečení, tedy většině. Docela vydařené rozloučení s podzimními horami zakončujeme už tradičními zvěřinovými hody na Samotě.