Předchozí Silvestr strávený v zasněžených horách daleko od všech zalidněných horských center se nám zalíbil natolik, že jsme se ho v tomto stylu rozhodli strávit i tentokrát. V letošní zatím nepovedené zimě jsme si vyjeli za sněhovou nadílkou na Veľkou Fatru. V pátek ráno jsme parkovali auto u autobusové zastávky v Podhradie, odkud jsme se pak autobusem s přestupem v Martině dopravili do Necpal. Odtud už jsme šlapali po modré značce Necpalskou dolinou vzhůru na hřeben, deset nudných kilometrů po zasněžené asfaltce, které jsme si zpestřili jen vytahovaním dodávky sjeté do příkopu.

Z Balcierova jsme za hustého mokrého sněžení nastoupili do hlavního stoupání na hřeben po žluté značce. Závěrečnou část jsme se od značky oddělili a došli podle potoka na hřeben přímo k salaši pod Suchým vrchem. Ta byla naštěstí prázdná a ještě příjemně vyhřátá od předchozích obyvatel. V posledních zbytcích světla jsme se rozprchli do lesa a nasbírali dřevo na topení. Pak už jsme se jen hřáli u krásně opravených sálajících kamen, roztápěli sníh na vaření a sušili se.Novoroční svítání pod Jarabinou. Fotil Vlasta.

Ráno na Silvestra jsme vycházeli brzo, protože nás čekala dlouhá trasa. Hlubokým sněhem po kolena na Chyžky, přes ufoukanou Ploskou pod Borišov a odtud ještě hlubšími závějemi dál po turčianském hřebeni přes Javorinu, Štefanovou a Malý Lysec do sedla pod Jarabinou. Místo na stanování jsme našli chvíli před setměním, po 8 hodinách pochodu. Bohužel se nám nepodařilo udělat oheň, protože všechno dřevo v lese bylo díky silné námraze úplně mokré a nešlo zapálit ani hořícím vařičem. Uvařili jsme tedy večeři, čaj, puding, snědli cukroví, ohřáli a vypili medovinu. Pomalu začalo přituhovat. Stanovili jsme proto půlnoc na osmou hodinu večerní, bouchli šampaňské, připili si a šli spát.

Na Nový rok jsme se nasoukali do na kost zmrzlých bot, sbalili stany a vydali se dál po hřebeni. Sněhu postupně přibývalo. Stromy na hřebeni byly pokryté mnohacentimetrovou vrstvou jinovatky a skláněly své větve až skoro k zemi. Krajina vypadala jak z Mrazíka. Za Jarabinou jsme se museli prodírat sněhem vysoko nad kolena a museli jsme se střídat v namáhavém prošlapávání stopy. Navíc nám v cestě stálo množství polomů, mezi kterými jsme se proplétali. To vše, navíc dohromady se špatně značenou cestou, vydalo na poměrně náročný trek. Závěrečné metry na vrchol Kľaku jsme museli doslova vybojovat v zasněžených prudkých skalkách ve sněhu po pás. Z vrcholu jsme pak už jen dlouze klesali více než tisíc výškových metrů až dolů k autu.

Byl to opět pěkně výživný trek, ze kterého jsme se vrátili slušně zničení, ale také to byla velmi vydařená zimní akce, kterou jsme si naplno užívali.

Souhrn trasy s našimi zimními časy chůze bez sněžnic:

Necpaly → salaš pod Suchým vrchom: 4:30 h
salaš pod Suchým vrchom → Ploská → Malý Lysec → sedlo pod Jarabinou: 8 h
sedlo pod Jarabinou → Kľak → Podhradie: 6:30 h

Všechny fotky tentokrát pocházejí od Vlasty.