Hřebenovka Nízkých Tater

Letošní dovolená se moc nepovedla, obden prší, předpověď na nic v celé Evropě. Nakonec zkoušíme Nízké Tatry, to by mohlo jít i v dešti. V pondělí večer cestou na Slovensko hustě prší. Druhý den necháváme po noci na parkovišti auto v Donovalech a přesouváme se busem do Telgártu. Odtud zkusíme přejít celý hřeben. Po deváté nahazujeme batohy, nástup volíme po zelené přes Kraľovu Skalu. Stezka už od vesnice příkře stoupá. Míříme do mraků, ale neprší. Na Kráľově Holi krátká chladná zastávka, dál jdeme po lehce zvlněném hřebeni. U odbočky na útulnu Andrejcová jsme už před 16. hodinou. Co naplat, zkusíme ještě Veľkou Vápenicu.

Pořád to jde, i když už docela bolí. Nakonec jsme se do půl osmé doplantali na mýtinu s posedem kousek pod vrcholem Kolesárové. Podle mapy by tu měl být pramen. Asi 50 výškových metrů pod hřebenem jsme ho skutečně objevili, a kousek dál i mysliveckou chatu s otevřenou půdou. Super nocleh. Jsme dost unavení, takže rychle zalézáme.

V šest ráno nás vítá azuro. Dnes zkusíme až na chatu M. R. Štefánika. Stezka rychle mizí v kosodřevině a vysoké trávě, za pár minut jsme do pasu promáčení na kost. Konečně holá Homoľka s nádhernými výhledy severně na Veľký Bok, na jihu na Horehronské Podolie. Dál na západ nás čekají úmorné 4 hodiny prodírání se hustým podrostem. Na motorest v Čertovici docházíme v 14:30 úplně vyřízení. Pivko jen zasyčelo, halušky zmizly a my skoro 2 hodiny relaxovali na stinné zahrádce.

Zkusíme jít ještě dál, dobíráme vodu, hřeben je až na chatu suchý. Kupodivu se šlape dobře. Čistý, i když neustále stoupající, hřeben a večerní slunce mezi ocelovými mraky je odměna za úmorný den. V půl osmé si už dáváme sprchu na chatě. Večeře o několika chodech s tancem mraků a temné siluety hor, luxusní bylinkový čaj, kafíčko, no skoro se nechce jít spát. Nocleh je se snídaní (12 €/os s AV), ovesná kaše s grankem ke snídani nás nasytila oba.

Krátce po osmé vyrážíme, dole se ještě válí nízká oblačnost, nad hlavou blankyt a ostré ranní slunce. Z Krupova sedla jsme nalehko vyběhli Ďumbier. Od vrcholového kříže se otevírá fantastické panorama Vysokých Tater a Roháčů, stejně jako kamenné pyramidy Chopku, ani po půlhodině se nám nechtělo dolů. Cesta dál vede po kamenném chodníku s hordou lanovkářů, chodidla trpí ale jdeme rychle jen s malou zdravotní zastávkou pod Chopkom – já na latríně, Dave na vrcholu. Další cesta s krásnými výhledy rychle utíká. Obligátní válení za Poľanou jsme nevynechali ani dnes.

Na Ďurkové jsme před čtvrtou, docela uťapaní a pořádně spálení. Zatímco vaříme, nový správce útulny s pomocníky skládá pořezané stromy. Za 2 hodinky má hotovo a my vyrážíme se zásobou vody dál. Už to nejde jako dopoledne, nicméně každý kilometr bude zítra dobrý. Vrcholové louky se mírně vlní, nad Veľkou Fatrou pomalu zapadá slunce. Před sedlem pod Skalkou jsme našli prima plácek pro nocleh. Zase máme v nohách přes 25 km.

Ráno nás budí cloumání tropikem, pořádně fouká, asi se něco přižene. Až na Veľkou Chochuľu se jde dobře, stále lehce zvlněným, malebným hřebenem, po pravé ruce Veľká Fatra, po levé Horehronie, za námi hřeben až k Chabanci, dokonce jsme vyplašili tetřeva. Z vrcholu už jsou vidět Donovaly, skoro na doskok, ale ouha, odtud červená prudce klesá do Hiadeľského sedla, nejdřív po šutrech mezi kosodřevinou, pak lesem, pro kolena vražedných 700 výškových metrů.

V sedle dlouze odpočíváme, pak prudký výšvih po uklouzané hlíně k nádherné louce plné bodláků a úmorných, nezáživných 10 km loukou a lesem s bonusem 1,5 km po asfaltu. Poslední metry k autu se „kocháme“ podkovou, kterou jsme opsali cestou z Veľké Chochuľe a podezřele přítulným srncem pasoucím se uprostřed Donoval. Je pátek, 14:40, hroutíme se do auta, po více než 100 kilometrech a 32 hodinách čisté chůze. Dokonáno jest.

Profil kompletní trasy. © hiking.sk.

Trocha statistiky: