





Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
Neffův soubor povídek Vejce naruby mi silně připomínal Nesvadbův Einsteinův mozek. Jsou to také velmi dobře napsané povídky, s nápaditými náměty a s překvapivými pointami. Neff ale více používá technických vymožeností, kosmických korábů a mimozemšťanů. Některé povídky jsou dokonce psané tak surreálně, až se v nich ztrácí děj a je poměrně obtížné pochopit, co jimi autor zamýšlel. Nicméně celkově je tento soubor velmi dobrý.
Asi nejvíc se mi líbila povídka Zrcadlo, ve které postupně začíná v neutěšeném podnájmu jednoho inženýra žít vlastním životem jeho vlastní odraz v zrcadle.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com