David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem se s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání.
Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál.
Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte.
Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.

— Josef Formánek

V šeru dávných věků

Autor: Eduard Štorch Hodnocení:7 / 10 18. července 2011, 20:55 | Recenze | Dave

V šeru dávných věků.

Od Štorcha jsem doposud znal pouze nezapomenutelné Lovce mamutů, tak jsem se těšil na další dobrodružnou knížku z dávné historie, tentokrát zasazenou do doby počátku osidlování Čech slovanskými kmeny. Upřímně řečeno jsem ale byl po dočtení trochu rozpačitý. Nejednalo se totiž ani tak o dobrodružný román, jako spíš o několik volně propojených příběhů, které se nechaly životem dávných lidí jen inspirovat a daly by se označit spíše za pověsti, což mě u Štorcha (u kterého mám rád detailní popisy života dávných lidí vytvořené na základě archeologických výzkumů) tak trochu zklamalo. Hrdinové povídek jsou na tehdejší tvrdou dobu příliš poetičtí a upovídaní a některé povídky (příchod praotce Čecha, o vodníkovi) jsou spíše dětské pohádky. Ale i přes výše zmíněná negativa se knížka četla dobře, protože Štorch prostě psát uměl, a nějaká reálná část historie tehdejšího života se do povídek přeci jenom vešla. A taky díky tomu, že všechny povídky jsou bohatě ilustrované krásnými kresbami Zdeňka Buriana.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com