David Cimbůrek

Málo známá část historie Rumunska spadá do konce druhé světové války, kdy již byla země osvobozená rudou armádou. Protože zde žila početná německá menšina, povětšinou sympatizující s Hitlerem, byli všichni tito Němci v produktivním věku za trest deportování do ruských lágrů na nucené práce. Jedním z nich byl i sedmnáctiletý Leo, který odchod z domova zpočátku bral jako vítaný únik z místních poměrů. To ovšem netušil, co všechno ho v příštích letech v pracovním táboře čeká.

Všudypřítomný anděl hladu, který nikdy neodchází, ale naopak stále roste a je zavěšen v měkkém patru úst jako pijavice. Lopata srdcovka, pro kterou platí jednoduchá rovnice: 1 zdvih lopaty = 1 gram chleba. Blechy, vši, nemoci. Všední táborový život, kdy je pro přežití třeba vařit lebedu lesklou bonzatou a směnným obchodem získávat nezbytnou sůl a cukr. Tvrdá ruská zima, kdy přicházejí omrzliny, i horké slunce letní stepi.

A když Rusové Lea a ostatní přeživší internované Němce několik let po skončení války konečně pustili domů, zjistili, že návratem pro ně nic nekončí a ruský lágr si ve svých hlavách ponesou až do konce života… Výborně napsaná knížka, která se nečetla zrovna lehce, ale obsahovala mnoho životního moudra.