David Cimbůrek

Svěrákovy povídky jsou velmi podobné jeho filmovým scénářům. Jsou to taková milá a příjemná pohlazení na duši, která se snadno čtou a mívají dobré konce. Je sice vidět, že Svěrák, ač velký scénárista, není žádný zkušený spisovatel románů, protože několik povídek připomíná spíše rozšířené slohové cvičení ze střední školy, ale v jeho případě mi to příliš nevadilo, protože tento styl mi k němu patří. Stejně tak jeho příjemné, lehké a nenásilné hraní si se slovy a barvité popisy.

Některé povídky jsou úžasné. Velmi se mi líbil Sraz naší třídy, kde je vidět, že i několik desítek let po maturitě se dá dozvědět leccos zajímavého o dřívějších dobách. Nejlepší mi přišla poslední, nejdelší, povídka Dvojí vidění. O tom, jak jeden životem zbitý muzikant prožil několik měsíců na dalekém severu Evropy.