David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Temelín v dálce jede naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj.“

— Erich Maria Remarque

Moravská rapsodie

Autor: Jaromír Konečný Hodnocení:9 / 10 23. června 2010, 15:43 | Recenze | Dave

Žil byl jednou na začátku osmdesátých let v Ostravě jeden mánička. Nijak zvlášť se od ostatních ostravských mániček nelišil – makal v železárnách, chlastal, hulil, šukal, občas provedl nějaký průser a skončil na záchytce nebo na VB, měl problémy se ženskýma, hltal ve velkých kvantech knížky, hlavně romantiky, pokud možno zakázané. No a tenhle mánička začal ve vlakovém kupé vyprávět, jak to bylo s jeho láskou k jedné Amélii… Vyprávění je to strhující, lehce a bez hluchých míst plyne dál a dál a dává krásně nahlédnout do života tehdejších rebelů společnosti, kteří šli tehdejší vládnoucí garnituře celkem pochopitelně proti srsti. Závěr románu je v duchu předchozího vyprávění, navíc ještě s překvapivou pointou. Po celou dobu čtení se mi na mysl dralo jedno přirovnání – Konečný píše prakticky stejným stylem, jako Bukowski v nejlepší formě. Navíc píše o českém prostředí, čímž je příběh ještě uvěřitelnější a reálnější. Rozhodně doporučeníhodný román.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com