





Kdyby přišla doba, v níž by nebylo ani bohatých ani chudých, tak budou ještě vždy moudří a hloupí, lstiví a prostí. Tak tomu vždy bylo a tak tomu bude. Silný postaví svou nohu na šíji slabého a lstivý odejme měšec stříbra hloupému a přiměje prostého, aby pracoval místo něho, neboť člověk je ošemetný a jeho dobrota je polovičatá. Takže pouze člověk, jenž leží natažen a nemůže již povstat, je zouplna dobrý.
Po dlouhé době jsem zase sáhl po knížce od Hrabala, a udělal jsem dobře. Krasosmutnění je soubor povídek z Hrabalova mládí, z prostředí malého městského pivovaru. V knížce se objevují různé zajímavé postavy s všelijakými zvláštnostmi a podivnůstkami, vždy krátce, na pár stránkách, ale krásně hrabalovsky poeticky popsané. Tatínkovo pravidelné rozebírání a opětovné skládání motocyklu, uřvané historky strýce Pepina, ovčí hubičky Ovčímu králi a mnoho dalších krásných historek je popsáno v tomto dílku. Ze stránek knížky na mě dýchala milá a pohodová atmosféra, takový pěkný ohříváček v těch mrazivých dnech, kdy jsem Krasosmutnění četl.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com