David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem se s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání.
Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál.
Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte.
Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.

— Josef Formánek

Kmotr

Autor: Mario Puzo Hodnocení:8 / 10 1. ledna 2005, 0:00 | Recenze | Dave

Kmotr.

Na tento slavný román jsem byl hodně zvědavý. Sága o výměně generací v jedné mocné newyorkské mafiánské rodině patří mezi legendy (hlavně ve svém filmovém podání) a tak jsem se do čtení pustil plný očekávání… což asi byla chyba. Ne že by byl román špatný. Děj je živý a zajímavý, Puzo má výborný smysl pro detail a každou zápletku buduje postupně kamínek po kamínku velmi přirozeným a uvěřitelným způsobem. I vztahy uvnitř mafiánské společnosti jsou vykresleny velmi plasticky a věrohodně a díky několika nečekaným zvratům má příběh stále dobrý spád.

Ale v mnoha případech se autor pouští do přílišných detailů a postranních zápletek, které tempo knihy zbytečně brzdí a skoro až nudí. Místo těchto odboček se měl autor raději více věnovat závěru knihy, který mohl být více propracovaný.

Celkově knížka nebyla špatná. Byla čtivá, chytlavá, ovšem na druhou stranu jako nějaký výjimečný počin bych ji nehodnotil. Prostě dobře napsaná, lehce nadprůměrná gangsterka.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com