





Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.
Tohle že je pokračování vynikajících Jehňátek? První polovina knihy je jakýmsi turistickým průvodcem po italských památkách, druhá je zase slepencem různého pobíhání, chaotického cestování sem tam a celé je to zakončeno tak stupidním vyvrcholením, že se z toho chce až brečet (ještě že tvůrci filmu se od knižního závěru odklonili a vzniknul tak alespoň průměrný biják). Jak může jeden autor vyplodit dva romány, které jsou jako den a noc? A proč jsem tu břečku vůbec četl?
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com