





Něco jsem žádal. Asi to byl smysl života. Vydal jsem se s Bernardem údolím utrpení na cestu k hoře poznání.
Často jsem byl plný tetelivé úzkosti, strachu a beznaděje. Občas jsem se bál, jestli vůbec můžu jít dál.
Až když přestanete věřit, osud vám někdy nadělí něco z toho, o čem sníte.
Hodně štěstí na té cestě. Per aspera ad astra.
Konečně jsem se dostal k legendární knížce popisující historii slézání severní stěny Eigeru, jednu z nejtěžších a nejnebezpečnějších stěn světa, navíc napsanou jejím prvovýstupcem, známým Heinrichem Harrerem, mimo jiné autora Sedmi let v Tibetu. Bylo to čtení napínavé, dramatické, velmi bohaté a skvěle napsané. První pokusy lezců dvacátých a třicátých let se dnes zdají s tehdejším vybavením naprosto neskutečné, jejich zarputilý boj o život, popsaný podrobně do každého detailu (často bohužel následovaný špatným koncem), to vše se četlo jako úžasný napínavý dobrodružný román, o to úžasnější, že byl do každého detailu podložený skutečnými událostmi. Pokusy o záchranu lezců uvíznuvších ve stěně byly nemálo dobrodružné. Škoda jen, že vyprávění začíná být s přibývajícími výstupy stěnou čím dál tím víc stručnější a úsečnější a ke konci se omezuje prakticky už jen na pouhý výčet výstupů opatřený krátkými poznámkami. Přesto je ale Bílý pavouk skvělá knížka a především pokusy prvních pokušitelů stěny jsou napsané mistrovsky.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com