Katyně

Naprosto šílená, ale zároveň brilantně napsaná kniha. Téma trestu smrti uchopené prostřednictvím budování školy SUPOV, Středního Učiliště POpravních Věd, vychovávající budoucí úkonáře režimu. Včetně detailních učebních osnov a maturitní zkoušky, sestávající z teoretické i praktické části. Zapálený profesor Vlk, docent Šimsa, tajemný mocný Doktor, apatická pasivní Lízinka Tachecí a defilé mnoha dalších bizarních postav. Příběh má mnoho rovin a přesahů, časových, morálních, absurdních, mnoho paralel s fungováním totalitních režimů. Těžko se mi píše nějaké shrnující hodnocení.

Zprvu úsměvně rozehrané vyprávění pokračuje naprosto vážně detailním líčením průběhu popravování a vraždění lidí i zvířat, jejich brutální mučení. To vše podávané strhujícím nápaditým vybroušeným jazykem, který obludné činy líčí jako mistrovská umělecká díla. Podobně hrůzné mrazení jsem měl ze Spalovače mrtvol, kdy zvěrstva byla tak odlidštěna, že rázem vypadala úplně přirozeně.

Příběh je protkán doslova šibeničním humorem, mnoha zábavnými absurdními situacemi, retrospektivními vsuvkami, zvrhlými sexuálními představami i činy. Ze soudců se stávají zákazníci (katů), z brutálních vyšetřovatelů se stávají důmyslně mučení vězni, pouze nestranní katové na svých postech zůstávají.

Z hlediska obsahového je kniha absurdně obludná (nebo obludně absurdní?), ale přesto fascinující. Celý děj působí jako svět postavený na hlavu, a přesto vyprávěný tak samozřejmě, až je z toho člověku úzko. Totální převrácení hodnot, kdy to zlé se v lidech nejen neschovává, ale přímo se povyšuje a vydává za ctnost. Korupce, udavačství, falešná obvinění, zneužívání moci, zvrácený přístup k výchově dospívajících, ze kterých režim vychovává bezcitné zrůdy. Vše zabalené do zdánlivě lehké nadsázky.

A apatická Lízinka stále mlčí a usmívá se. Asi jako připomínka toho, že jakýkoli teror potřebuje lidi bez vlastní vůle, kteří nebudou váhat a klást otázky, když dojde na úkon.

Posloucháno jako audiokniha ve skvělém podání Otakara Brouska.

* * *

Na románu Katyně jsem pracoval sedm let – protože jsem se k němu musel doslova prozvracet. Přečetl jsem si v knihovnách veškerou odbornou literaturu o mučení a popravách. Byly to původně učebnice pro katy. Po každé kapitole jsem skoro onemocněl a musel jsem si udělat přestávku.

* * *