Bezčasí. Dvanáct hodin, během kterých se svět mění k nepoznání a mrtví neumírají. Pod neskutečně nízkým červeným nebem bohové ztrácí svou nesmrtelnost a kráčí mezi lidmi. Kdokoliv boha zabije, sám se bohem stane. Píše se rok 1932 a kněžka Dorota se v Brně ocitá ve víru událostí, které změní osud nejenom jí samé a jejím blízkým, ale i bohům. Velmi originální a výborné zpracovaný příběh, navíc odehrávající se v mém milovaném Brně. Chrám boha smrti stojící nad městem namísto Petrovu, svižné dialogy, odsýpající děj, přímý nezdvořilý sympaťák Šimon, několik zajímavých zvratů a překvapivé vyústění. Parádní akční nářez.
Byl jsem moc zvědavý na druhou část knihy odehrávající se po sto letech v čase apokalyptické pandemie. Bohužel přišlo těžké vystřízlivění. Autorce zjevně došla invence a nepřipojila nový příběh z blízké budoucnosti. Místo toho se rozhodla pro otřepané cestování v čase, nesmyslné paradoxy, vyprávění téhož příběhu ve stejných kulisách podruhé, pouze s mírnými obměnami a nesympatickými hlavní postavami, které se chovají jako banda trotlů. Z příběhu se stává laciný krvák, ve kterém nechybí krvelačná monstra. Závěr je vyložené uspěchaný, nepropracovaný a nedomyšlený. Velká škoda promrhaného potenciálu zajímavého světa.
Napsat komentář