Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce.
Velmi zvláštní poetický příběh o svobodě, lásce, volnosti, o tom, že když opravdu chceme, můžeme dokázat velké a snad i nemožné věci, které nás povznesou. O tom, že máme být sami sebou a nenechat se vláčet davem. Vyprávěno hodně zvláštním až těžkopádným jazykem. Hodně zmatený jsem byl z pasáže o Rackově zbožštění, o cestování prostorem i časem. Celou dobu jsem se nedokázal na příběh správně napojit.
Co se mi nelíbilo byla část, kde se vykládá, že tu svou objevenou pravdu musí Racek za každou cenu předložit ostatním a že pokud nejsou úplně zaslepení, tak ji přece musí převzít za svou. Dost mi to zavánělo mesiášským komplexem. Jistota, že má pravda je ta jediná na světě a Racek ji musí hlásat a obrátit všechny ostatní na svou víru. Co je špatného na tom být obyčejný racek, který neumí bezvadně létat, ale ani po tom netouží a je jinak spokojený? To, co znamená svoboda a volnost pro mě, se přeci nemusí slučovat se stejným významem u někoho jiného. Učit ostatní létat až do nebes je v pořádku, ale nutit jim své názory jako jediné správné už je špatně, nehledě na vznešený cíl.
I po několika dnech po přečtení vlastně nevím, co si mám o knize myslet a cítím takovou divnou nepříjemnou pachuť.
Napsat komentář