Okouzlující příběh s originálním námětem. V období na sklonku mezolitu a v počátcích neolitu dochází v oblasti dnešního Lipna ke střetu různých kultur, lovců sběračů s prvními pastevci a zemědělci. Lovec sestřelí bílou labuť, která se promění v krásnou ženu. Ženu, která vůbec není podobná ostatním Říčním lidem, ke kterým patří i Lovec. Ani vzhledem, ani myšlením. Říční lidé uvažují a hovoří jednodušeji a v kratších větách. Labuť již přemýšlí a mluví v širších souvislostech a dokonce zpívá zvláštní písně. Říční lidé se jí bojí, ale zároveň jsou jí fascinováni.
Jak se různé kmeny a kultury vzájemně střetávají a staré pořádky přestávají platit, nechybí násilí a touha po odplatě. Nad tím vším bdí duchové lidí i zvířat a ti dávají lidem znamení.
Autor příběh konzultoval s renomovanými archeology, obsahuje mnoho kouzelných konkrétních detailů o životě v té době. Jak lidé lovili, co si oblékali, jak bydleli, jak vypadala obydlí prvotních pastevců.
Kniha je nádherně graficky zpracována, je radost ji držet v ruce a listovat v ní. Má překrásnou obálku, sazbu i množství úžasných ilustrací od grafičky Sabiny Chalupové. Vyprávění jsem četl na alpské horské chatě za deštivých večerů a byl to pro mě báječný zážitek.
Tahle bytost má rysy mladičké dívky. Její kůže je však mnohem světlejší než ta Lovcova. Její oči jsou černé jak noc, ke spánkům od nich vedou černé linky. Její vlasy jsou černé jako uhel, zapletené do podivného tvaru. Kůže jako labutí peří, oči jako pták.
Říční lidé vědí, že každý den může přinést neštěstí.
Na životě nelpí.
Život je všude.
Přelévá se.
Jako se voda z řeky přelévá do tůní, načež se zrána promění v mlhu.
Napsat komentář