Už samotná obálka, vazba a sazba knihy je promyšlený elegantní umělecký skvost. A co teprve samotný obsah! Těžko věřit, že tak vyzrálé, propracované a dramaturgicky perfektně poskládané dílo je autorovou prvotinou.
Co se dělo v koncentračních táborech už popsalo mnoho autorů. Ale jak se odvíjely životy té hrstky Židů, kteří nacistické peklo přežili a vrátili se domů? Jeden takový příběh se dozvíme z vyprávění hlavního hrdiny, Petra Steina. Utekl z pochodu smrti a s velkým štěstím přežil návrat do Prahy. Jediné, co si přál, byl klid a návrat k původnímu životu.
S velkým údivem ale postupně zjišťuje, že staré časy už se nevrátí a hrůzy páchané v koncentračních táborech v poválečné Praze nikoho nezajímají. Život běží dál a kdo v něm chce obstát, musí se umět rvát a dívat se dopředu. Navzdory mrtvé rodině, navzdory mrtvým kamarádům, navzdory pocitům prázdnoty a bezútěšnosti. Není divu, že tolik lidí propadlo malomyslnosti nebo rovnou spáchalo sebevraždu. Případně propadlo alkoholu nebo nevázanému sexu.
Nepatrná ztráta osamělosti je skvěle naturalisticky a syrově podaný román. Text je hutný, mnohokrát jsem musel zastavit ve čtení a přemýšlet o právě přečtených řádcích. Výborné byly flashbacky a postupné osvětlování minulosti. Tykání. Du Saujude! Autor se nebojí sáhnout k hrubšímu slovníku tam, kde to dává smysl. I když se nejedná o skutečný příběh, je kniha historicky zcela přesná.
Zkonfiskovaný byt, marné čekání na rodiče, poslouchání rozhlasových relací, čtení novin se seznamy pohřešovaných, boxerské tréninky, první káva, první víno, první láska Ilse, sebevražda kamaráda… Mnoho obrazů mi utkvělo v hlavě.
Na konci pobytu v Praze vyprávění trochu ztrácí dech a tempo. Druhá část knihy, dlouhé a složité putování do Palestiny, už mi nepřišla tak brilantní, přesto byla stále velmi zajímavá a čtivá. Držel jsem Petrovi palce, přál mu, aby byl schopný začít nový život a byl až do konce zvědavý, jak příběh dopadne.
Mám velmi rád Arnošta Lustiga a Eli Beneš mi ho svým výborným románem hodně připomněl.
Napsat komentář