Čekal jsem od této knihy popisy ruské divočiny, zážitky lovců z rozlehlé tundry. Místo toho jsem dostal obraz zaostalého ruského venkova a šlechtice-statkáře potloukajícího se krajinou s puškou a služebnictvem, lovícího tetřevy a zážitky ze setkání s všelijakými lidmi.
Nevolnictví, bída, utrpení, hlad, zlovůle pánů, bezohlednost, chamtivost… Udělalo se mi zčásti smutno a z části i špatně z toho, že ruská povaha byla a je stále stejná. Šlapat na ty pod sebou a sdírat z nich kůži, pochlebovat těm nahoře. A prostý ruský mužik je se vší bídou smířený. Pán dal, pán vzal, tak to chodí.
Každopádně Turgeněv byl výborný vypravěč a ačkoliv je děj plný těžkých i smutných témat, kniha je napsána s velkou lehkostí i poetikou a postavy i prostředí jsou velmi věrně vykresleny, ať už jde o prostého svérázného mužika, šlechtice, statkáře, úředníky.
Posloucháno jako audiokniha ve vynikající dramatizaci s Miroslavem Moravcem, Josefem Větrovcem, Jaroslavem Moučkou a dalšími skvělými interprety.
Jermolaj měl nakázáno dodat do panské kuchyně jednou v měsíci asi tak dva páry tetřevů a koroptví, a jinak si směl žít, kde chce a jak se mu zlíbí. Vzdali se ho jako člověka, který není k žádné práci, je lenošný, jak se v našem kraji říká. Prach a broky mu přirozeně nevydávali, neboť vycházeli ze stejných zásad, podle nichž on nedával svému psu žrát. Jermolaj byl prazvláštní typ člověka. Bezstarostný jak ten pták, dosti upovídaný, roztržitý a na první pohled až nešikovný; velmi rád si přihnul, nikde dlouho nevydržel, při chůzi šoupal nohama a kolébal se jako kačer – a tou šoupavou a kolébavou chůzí dokázal uběhnout jako nic i padesát verst za den.
Napsat komentář