Další soubor povídek o přírodě a divokých zvířatech mého oblíbeného spisovatele. Tentokrát jsou příběhy hodně rozmanité. Knížka se věnuje převážně vlkům, ale skvěle líčí i podrobnosti ze života jelenů, zajíců, potkanů či divokého skotu. Opět jsem žasl, co všechno dokázal Seton o životě zvířat vypozorovat. O životě v divočině jsem se dozvěděl mnoho nového. Tentokrát se ale hodně věnoval i pohnutkám a motivacím lovců těchto zvířat a jejich stopování.
Vyprávění mají často smutný nebo rovnou krutý konec. Ale je to tak asi v pořádku. Většinu zvířat v divočině uloví někdo silnější nebo rychlejší. Některé příběhy zacházely na můj vkus až příliš daleko za hranici uvěřitelného a byly to spíše bajky, ovšem stále vyprávěné s podmanivým Setonovým vypravěčským uměním.
Znáte trojí volání lovícího vlka? Táhle a hluboké, smečku svolávající vytí podává zprávu o objevení kořisti příliš silné, aby ji mohl objevitel zdolat sám. Vytí pronikavější než hlas sirény je pokřik vlčí smečky na vlčí stopě. A pak ostré štěknutí spolu s krátkým zavytím, zdánlivě nejméně významné, jsou ve skutečnosti rozsudkem smrti, neboť právě tím vlci ohlašují: „Zaútočíme!“ A to znamená konec.
Napsat komentář