Prvotina Jiřího Březiny mě svým námětem příliš nezaujala. Malé dívce se před lety v malé obci prý zjevil anděl a mladý začínající novinář postupně zjišťuje, jak to bylo doopravdy. Ale protože mám rád Březinův styl psaní a jeho následující knihy s mi líbily, pustil jsem se i do této.
Četl jsem její druhé revidované proškrtané vydání a bylo to dobře. Sice se v příběhu objevují zajímavé uvěřitelné postavy, dobré dialogy i atmosféra, ale i tak mi první půlka knihy připadala zbytečně zdlouhavá, rozvleklá a nezáživná. A motiv ukrývaného tajemství, které znají všichni okolo kromě čtenáře, nemám rád.
Druhá část knihy už odsýpala rychleji, byla čtivá, svižná, jednotlivé části do sebe postupně dobře zapadaly, ačkoliv některé situace byly trochu přitažené za vlasy. Bohužel, jak příběh dopadne, bylo jasné dlouho dopředu a žádné překvapení se až do konce nekonalo. Místy byl děj dost naivní. Šťouravému novináři vycházejí všichni ochotně vstříc, zvou ho k sobě domů a vykládají mu své dávné bolestivé vzpomínky. Idylický soudržný život na vesnici byl také silně utopický. Psychologická rovina příběhu se naopak povedla dobře.
Kdybych Na kopci četl jako Březinovu první knihu, do příběhů policisty Tomáše Volfa bych se asi nepustil. A to by byla škoda. Další Březinovy příběhy jsou o poznání povedenější.
Napsat komentář