Fascinující vyprávění Tomáše Etzlera o životě v Číně mě dokonale pohltilo ve všech svých rovinách. Pro mě jako laika bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak pracuje novinář odkázaný sám na sebe v cizí zemi. Jak řeší techniku, samotné nahrávání a vysílání reportáží, jak si buduje kontakty, jak obchází jazykovou bariéru a co všechno dalšího jeho práce vlastně obnáší.
Velmi autenticky je v knize popsáno, jak se autor z prvotního nadšení a okouzlení Čínou pod dusivým pekingským smogem postupně propadal do stále větších a větších depresí.
Kontrast mezi životem v Evropě a v Číně je neuvěřitelný. Ohromný je v Číně rozdíl mezi životy bohatých podnikatelů a chudých vesničanů, mnohdy negramotných a žijících v hliněných chatrčích v naprosté bídě. Ale i zde platí známé pravidlo, že čím jsou lidé chudší, tím více by se pro ostatní obětovali a rozdali. Strašidelné je líčení zdevastovaného čínského životního prostředí a s tím související drastické zdravotní následky. A přichází další a další reportáže a zážitky. Masivní zemětřesení s mnoha tisíci mrtvých, příprava olympijský her oddřená desetitisíci námezdních dělníků živořících v otřesných podmínkách…
Etzler při líčení toho, co v Číně zažil, mnohdy sahá i k drsnějším výrazům, především při líčení různých nespravedlností, jichž byl svědkem, nebo při porušování lidských práv a svobod. Podle mě je to naprosto namístě.
Ve většině čínských provincií se veškerá moc soustředí v rukou organizovaných gangsterů, tj. lokálních komunistických aparátčíků, kteří velkou část přidělených prostředků rozkradou a na obyčejné lidi se nedostává. Panuje tu atmosféra strachu a podřízenosti. Pokud si jde někdo stěžovat na oficiální místa, v lepším případě ho zbijí či uvězní, v horším případě rovnou beze stopy zmizí. Pasáže popisující dlouhotrvající genocidu Ujgurů nebo Tibeťanů jsou hrozivé.
U popisu metod brutálního šikanování a zastrašování zahraničních novinářů, včetně zatýkání, zabavování natočených materiálů, až po fyzické útoky, jsem jen nevěřícně zíral. Početná tajná policie, odposlechy i fízlování obyčejných Číňanů, ať už ze strachu nebo z komunistického přesvědčení a uvědomělosti, to vše vykresluje šíleně ponurý svět tuhé diktatury, která stále víc utahuje šrouby.
Prostě komunisté jsou svině a musí se to říkat nahlas!
Knížka by měla být povinnou literaturou pro všechny, kteří adorují komunismus a vykládají, jaká je Čína skvělá země a jak se tam lidem dobře daří. Zážitek z ní mi ještě umocnila její audiokniha, skvěle namluvená syrovým autentickým hlasem samotného autora.
Napsat komentář