Tma.Karika umí budovat hutnou temnou atmosféru a jeho styl psaní se mi líbí. I román Tma začíná slibně. Mladý scénárista odjíždí na vánoční svátky před dusnem rozpadajícího manželství na osamělou horskou chatu a ztrácí tu zrak. Vyprávění má našlápnuto na silný temný survival thriller. Ale bohužel mě nedokázal oslovit. Hlavní hrdina je nesympatický, dělá spoustu logických chyb, ke každé situaci mu zázračně naskočí vysvětlující vzpomínka na nějaký novinový článek nebo film. Celý příběh Karikovi nedokázal unést jeden hlavní hrdina, musel si vypomoci omšelou berličkou v podobě dialogů se svým alter egem.

V okamžiku, kdy se objevil i zákeřný záškodník, toužící hlavního hrdinu opakovaně zabít různými krutými způsoby, se příběh úplně rozpadl a stal se z něj pouze řetězec jedné nelogické situace za druhou. Závěrečné rozuzlení sice některé předchozí nesrovnalosti vysvětluje, ale zdaleka ne všechny a pachuť nepovedenosti mi po dočtení na jazyku zůstala. Měl jsem dojem, že příběh nebyl dobře propracovaný, že se Karikovi během psaní vymkl z rukou a už se mu jej nepodařilo dostat pod kontrolu.

Předchozí Karikovy knihy Strach a Trhlina byly dle mého osobního dojmu mnohem podařenější a dokázaly si skvělou temnou atmosféru udržet po celou dobu.