Máslem dolů.

Mám rád Šabachův styl psaní. Lehký, nenásilný, píše zdánlivě o každodenních drobnostech, ale umí mezi řádky poskládat velkou životní moudrost. Máslem dolů je příběh stárnoucího knihovníka, kterému se v životě spousta věcí nepovedla. Ale pere se s ním sympatickým způsobem, ať již s pomocí své dcery, jejíhož záletného manžela by s radostí ubezdušil, nebo svého blízkého kamaráda Evžena, jehož hyperaktivita a kupa bláznivých neotřelých nápadů mu zajišťují nepřetržitou zábavu.

Knížka skvěle odsýpá, jedna bláznivá historka střídá druhou. Až do chvíle, kdy přichází zvrat, který ukazuje, že v životě každého z nás občas dochází k okamžikům, kdy všechen úsměv zamrzá na rtech a po zádech běhá mráz. Ale Šabach ukazuje, že i takové chvíle lze ustát s nadhledem a noblesou. A navíc o nich umí fantasticky psát.