Cesta.Svět je deset let po veliké globální katastrofě. Stala se z něj rozlehlá sežehlá studená pustina, ve které přežilo jen několik šťastných. Anebo nešťastných, podle toho, jak se to vezme. Mrtvou krajinou putuje otec se svým synem, který jiný svět nepoznal. Ve stále chladnějším počasí míří za teplem na jih, svůj majetek tlačí ve starém nákupním vozíku.

Přežívají hlavně díky starým konzervám, které občas naleznou v některém opuštěném polorozpadlém domě. Neživí v sobě žádnou naději, nemají zádné plány do budoucna, protože žádná budoucnost ani žádná naděje už neexistuje. Prostě se protloukají každým novým dnem, jeden pro druhého, potácejí se beznadějně mrtvým světem, přejí si smrt, a zároveň se jí všemožně brání.

Cesta je velmi smutný a depresivní román o naprosté beznaději, který je výborně a velmi realisticky napsaný. Až mi z něj naskočila husí kůže, když jsem si představil, že by mě někdy čekal podobný zoufalý osud.