Ačkoliv mám fantasy knížky hodně rád, Pratchetovu spisovatelskému kouzlu jsem tak úplně nepodlehnul. Dobrá fantasy musí totiž podle mě mít dobrý příběh, propracovaný a promyšlený, musí mít dobře vymyšlený vlastní svět, musí mít správnou gradaci, musí obsahovat správnou dávku komična i vážnosti. To vše by se dalo u Pratchetových knížek ve větší či menší míře najít, až na tu poslední položku.
Jeho knížky jsou totiž pouze o srandě. Spousta pitoreskních postaviček a neuvěřitelných scének, které přecházejí jedna v druhou a děj knížky tak postupně plyne a plyne… až je konec. Lehké fantastično se mi četlo výborně, ale byla to četba asi tak na úrovni komiksu. Samý barevný zářivý obrázek, jedna barevná scéna navazuje na druhou, a když knížku doprohlížíte až do konce, tak z ní máte dobrý vizuální dojem, ale nic hlubšího ve vás nenechá. I když důvod, proč se veliká želva A’Tuin, na jejímž krunýři stojí čtyři sloni, na nichž spočívá celá Zeměplocha, vydala na pouť vstříc ohromné rudé hvězdě, vymyslel Pratchet opravdu skvěle.
Takže jako nenáročnou oddychovku můžu Lehké fantastično vřele doporučit, ovšem čtenář nesmí očekávat žádný hlubší zážitek.
Napsat komentář