Druhá Hrabalova sbírka povídek, ve které se opět objevuje zástup všelijakých prapodivných postaviček, většinou strašně ukecaných a chrlících ze sebe jednu prapodivnou historku za druhou. Většina knížky se točí okolo skupiny pojišťovacích agentů, kteří se snaží co nejvíce oškubat všemožné živnostníky nabízením „výhodného“ penzijního pojištění a přitom poslouchají jejich všemožná i nemožná vyprávění a sami často přidávají k dobru ta svoje. Na konci knížky je pár krátkých několikastránkových, ani ne tak povídek, jako spíš obrazů, z různých prostředí, výseky z života zvláštních lidí.
Hrabal byl výtečný znalec lidské povahy a uměl báječně vstřebávat všechy úchylky a libůstky a zvláštnosti různých figurek, aby je pak neopakovatelně přepsal na papír. Přesto mi přišla ústřední povídka knížky příliš dlouhá a rozvleklá; neměla v sobě tolik nápadů, aby udržela dostatečnou pozornost v celé své délce. Ovšem závěrečné povídky, například ta o lidech žijící v měsíční krajině poblíž veliké vápenky, už zase měly klasický hrabalovský švih a spád.
Napsat komentář