Kdo by chtěl v šedesátých letech dobrovolně utíkat do Severní Koreje? Pouze úplný blázen, nebo člověk naprosto zoufalý. Třeba americký seržant hlídající hranici mezi Severní a Jižní Koreou a nucený provádět nebezpečné provokační akce v hraničním pásmu. Zoufalí lidé se často uchylují k zoufalým činům, obzvlášť když nepoberou mnoho rozumu. Takovým zoufalým činem pak může být opít se, odvést své muže na hlídku a sám tajně překročit hranici do Severní Koreje. A naivně si myslet, že Severokorejci předají zajatce Číňanům, ti Američanům, kteří ho na nějakou krátkou dobu zavřou do vězení a poté bude volný. Velká chyba!
Severní Korea je země šílená a stejně šílená jsou tam i rozhodnutí vládců. Amerického zajatce (a spolu s ním několik dalších, kteří měli stejně pitomý nápad) samozřejmě nikam do zahraničí nepředali a rozhodli se ho patřičném vymytí mozku a nezbytném nabiflování státní ideologie asimilovat do severokorejského života. Američané nakonec bydleli v normálním domě a žili poměrně normální severokorejské životy v dokonalém orwellovském světě protkané věčným špiclováním, udavačstvím a nekonečnou bídou, občas zpestřené nuceným vyučováním angličtiny ve školách pro špióny nebo účinkováním ve filmech v rolích podlých imperialistů. Dokonce se i oženili, když jim vládní organizace podstrčila několik do Severní Koreje unesených cizinek.
Tak by to asi pokračovalo až do jejich smrti, kdyby ovšem manželka bývalého amerického seržanta nebyla unesená Japonka a kdyby se severokorejští vůdci z kdovíjakých důvodů nerozhodli, že přiznají světu několik únosů a uneseným osobám a jejich rodinám umožní návrat do vlasti. Díky tomu mohl seržant i s rodinou Severní Koreu opustit a posléze převyprávět svůj příběh schopnému novináři, který sepsal tento velice zajímavý a pozoruhodný příběh. Velmi zajímavé čtení o skutečném životě za nejhlídanější hranicí světa.
Napsat komentář