Po dlouhé době jsem zase sáhl po knížce od Hrabala, a udělal jsem dobře. Krasosmutnění je soubor povídek z Hrabalova mládí, z prostředí malého městského pivovaru. V knížce se objevují různé zajímavé postavy s všelijakými zvláštnostmi a podivnůstkami, vždy krátce, na pár stránkách, ale krásně hrabalovsky poeticky popsané. Tatínkovo pravidelné rozebírání a opětovné skládání motocyklu, uřvané historky strýce Pepina, ovčí hubičky Ovčímu králi a mnoho dalších krásných historek je popsáno v tomto dílku. Ze stránek knížky na mě dýchala milá a pohodová atmosféra, takový pěkný ohříváček v těch mrazivých dnech, kdy jsem Krasosmutnění četl.
Citát
Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj.“
— Erich Maria Remarque, Tři kamarádi
Stránky
Rubriky
- Cestování (6)
- Cyklistika (10)
- Děti (39)
- Eseje (6)
- Horolezení (27)
- Krátké recenze (203)
- Poezie (37)
- Recenze (135)
- Různé (4)
- Treky (98)
- Voda (16)
- Výlety (11)
Napsat komentář