Potterománie se mi dlouhou dobu vyhýbala. Davové šílenství spojené s touto knihou mě od ní spolehlivě odrazovalo. Nicméně jsem se rozhodl, že si jí přeci jenom přečtu, hlavně proto, abych ji poté mohl zasvěceně zkritizovat…
Člověk míní, život mění. Joanne Rowlingová je velmi zručná spisovatelka. Je vidět, že velice pečlivě nastudovala všechny základní postupy, jak napsat klasickou fantasy. V mnoha ohledech mi Harry Potter připomínal Eddingsovu Belgariádu (která mi ovšem přijde mnohem kvalitnější, psaná pro starší čtenáře). Hlavní hrdina je utlačovaný sirotek, který se dozví, že má magické schopnosti, začne se magii učit a posléze přemůže na první pohled mnohem mocnějšího zlého nepřítele (který je někým úplně jiným, než se celou dobu zdálo) a zabrání tím zkáze světa. Základní kostra příběhu je velmi pevná a velmi tradiční. Ovšem vzhledem k tomu, že kniha byla psána především pro děti, není jednodušší zápletka vůbec na škodu.
Až na několik úvodních kapitol má kniha dobrý spád, jedna událost střídá druhou a rychle finišuje k očekávanému konci. Celý kouzelný svět je velmi pěkně vymyšlený, Rowlingová si vyhrála s mnoha detaily (sovy doručující dopisy [frázi Pošli mi sovu! se směju ještě teď], pohyblivé fotky, famfrpál [jakési rugby na létajících košťatech]). Moc se mi líbila i celková atmosféra knížky. Chvílemi ponurá, napjatá, ale prošpikovaná dobrým uvolňujícím humorem.
Abych ale pouze nechválil. Autorce se příliš nepovedl konec příběhu, je příliš infantilní, a překonání pěti závěrečných překážek patří spíše do pohádky. Používaná jména (Bradavice, famfrpál) mi připadala až příliš extravagantní a těžko stravitelná, stejně jako (na fantasy) málo promyšlený a propracovaný systém magie.
Nicméně, pokud ke knize přistoupím jako k oddychové literatuře určené pro děti, tak vlastně vůbec není špatná…
Napsat komentář