Přichází nová vodácká sezóna, má první, kterou strávím celou v kajaku. A spolu s přesedláním z deblu do kajaku je třeba se učit i nové věci. Kromě klasických náklonů, závěsů, boofování a podobných záležitostí musí umět každý obstojný kajakář i eskymovat. A tak naše skupina kajakářů-nováčků chodila celou zimu poctivě na bazén, kde jsme převraceli své plastové kocábky dnem vzhůru a následně se je zase pokoušeli pádlem a tím správným kyčloškubem překlopit do správné polohy. Začátky byly krušné, eskymák není zdaleka tak jednoduchý jak vypadá na první pohled, ale na konci eskymácké sezóny už eskymujeme všichni na pravou a sem tam i na levou stranu a jsme zvědaví, jak nám to půjde naživo v říčním proudu.
Rubrika: Voda (Strana 2 z 2)
V listopadu přichází doba vodáckého bilancování a pro náš oddíl to znamená, že se koná tradiční zakončení sezóny ve vesničce Kuklík na Vysočině. Bývá pravidlem, že desetikilometrovou cestu od vlaku z Nového Města na Moravě na Kuklík absolvujeme v hlubokých závějích a divoké chumelenici. Letos bylo ovšem krásné babí léto a tak vedla tentokrát naše cesta odbočkou přes Pasecké skály. Pak už přišel na řadu samotný Kuklík s obvyklými dostatečnými zásobami dobrého vína, pečených kuřat, promítáním videí z letošních vodáckých akcí, hraním na kytary a především se spoustou povídání a vzpomínání. Spát se šlo až k ránu. Druhý den krásná procházka mezi poli a loukami slunečným dnem na vlak. Prostě pohodový víkend.
Cíl pro letoší letní vodu v Rakousku byl jasný: přežít ve zdraví svou první těžkou vodu na kajaku. A kde jinde se o to pokoušet, než na Salze, řece všech řek, paní učitelce… Tři dny jsme bydleli v klasickém rakouském vodáckém útočišti, v kempu ve Wildalpenu, kde se mluví víc česky než německy. První den jsme si dali Salzu přímo z kempu až dolů pod soutěsku. Naštěstí bylo hodně málo vody, takže řeka netekla tak rychle a měl jsem dost času se s půjčeným Fluidem trochu sžít na horní klidnější dvojkové části řeky. Pak už ale následoval vstup do trojkového kaňonu, nejkrásnějšího úseku celé plavby. Hodně to houpalo, cákalo, vlny se valily přes hlavu a celkově to byla krásná užívačka. Ani jsem se nestačil pořádně rozkoukat, a už jsme pod kaňonem vystupovali z lodí. V kajaku je to prostě bomba!
Rok se s rokem sešel a náš vodácký oddíl se zase vypravil na letní zájezd. Tentokrát jsme každoroční dva červencové týdny strávili v zemi galského kohouta. Přes zamračené a propršené Německo a Švýcarsko jsme se dostali do vyprahlého francouzského centrálního masivu, kde jsme sjížděli jednu pěknou řeku za druhou a užívali si letní pohody. Voda byla průzračně čistá a těžká, dlouhé přejezdy autobusem náročné, výborné francouzské víno teklo stále proudem, zdolat naše dvě dovezené bečky nebyl žádný problém. Čtrnáct dní uteklo jako velká voda a my teď máme spoustu pěkných vzpomínek na dovolenou se skvělou partou lidí.
Byl krásný slunečný teplý víkend, navíc prodloužený o sváteční pondělí. Velikonoce. V sobotu brzo ráno jsme se sešli na loděnici, na auta přivázali kajaky, dovnitř naložili nafukovačky a vybavení a vyrazili jsme směr Jeseníky. Celé tři dny jsme tam sjížděli krásné rychlé řeky naplněné tajícím sněhem z hor. Celkem jsme sjeli tři řeky: Krupou, Brannou a Moravu. Voda byla obtížnosti WW I až WW III, řeky byly úzké, rychle tekly a tak jsme si krásně zajezdili.
Úžasná nezapomenutelná okružní letní jízda kolem prakticky celého Balkánu. Těžko celý zájezd nějak detailněji popisovat, kdo tam byl tak ví, kdo nebyl, nikdy nepochopí. Autobus plný vodáků dva týdny putoval po naprosto vyprahlých balkánských zemích (Rumunsku, Bulharsku, Makedonii a Srbsku a Černé Hoře), my vodáci v něm většinou marně hledali nějakou splavitelnou řeku, nocovali pod širákem v roztodivné divočině, přežívali až padesátistupňová vedra, popíjeli místní čůčo a bezvadně si celou akci užívali.