S kluky chodíme lézt na stěnu celkem pravidelně, na laně i na bouldery. Ale venkovní lezení je přeci jenom něco jiného. Vyrazili jsme na konci prázdnin potrénovat skalní lezení na Kašparův mlýn. Jsou tu cesty i lehčích obtížností a k většině slaňovacích bodů se dá dojít pěšky z druhé strany skály. Kluci lezli většinou na toprope, tam, kde by se dřelo lano, jsem je dobíral shora. Na skále bývá obtížnost podstatně tvrdší než na stěně, takže se na některých cestách dostalo i na kladkostroj a vytahování přes těžké úseky. Sám jsem si pořádně zalezl s blokanty. Domů jsme se vraceli pořádně utahaní, ale spokojení. Lezení na Kašparově mlýně, uprostřed krásné přírody, je super.
Rubrika: Děti (Strana 2 z 7)
Na menší pohodový výlet jsme se vypravili do Josefovského údolí. Sice jsme tu byli už mnohokrát, ale zdejší kraj má zvláštní kouzlo a vždy se sem rádi vracíme. Prošli jsme se kolem Býčí skály, zaboulderovali v Kostelíku, užili si výhledy z rozhledny Alexandrovka, prošli malebným údolím Křtinského potoka, prolezli jeskyni Jáchymka a prozkoumali vývěr Jedovnického potoka. V Moravském Krasu je pěkně.
Domluvili jsme se s Lenkou a Terezkou na společné dovolené na Vysočině. Ubytování padlo na Penzion Majka v Herálci. Strávili jsme tu příjemných pět dní. První den jsme si užili lezení na Drátníku. Fixního jištění i slaňáků je tu pomálu, lezli jsme převážně na top rope, ale každý si vybojoval pár cest, zvládli jsme i nějaký ten převis. Děti si vybudovaly krásný lesní domeček, takže na konci dne vládla všeobecná spokojenost.
Na Hochgolling jsme se chtěli s kluky vypravit už loňský rok, ale chata Landawirseehütte byla beznadějně plná. Letos jsem udělal rezervaci s dostatečným časovým předstihem. Když se blížil termín našeho pobytu, bohužel se ukázalo, že má přijít deštivé počasí. Nabalili jsme tedy do batohů nepromokavé oblečení, každý přidal dobrou knížku, a vydali jsme se do Rakouska i tak.
Společný víkend s Rendlíky a s dětmi jsme se svorně rozhodli strávit na kolech projížďkami pestrou členitou krajinou České Kanady. Bydleli jsme v chatkách v rozlehlém autocampu Zvůle, který sice vybavením ustrnul v minulosti, ale nám dostačoval. Počasí jsme měli parádní a na kolech jsme najezdili spoustu kilometrů.
Letošní jarní prázdniny udělali kluci vzpouru. Odmítli jít na zimní přechod se spaním po chatách a uvolili se pouze na jednodenní výlety z jedné základny. Vymýšlel jsem dlouho místo, kde jsme ještě nebyli, a volba nakonec padla na Jizerské hory. Našel jsem pěkné levné ubytování, prožil tradiční peklo s vymýšlením, chystáním a balením jídla a vybavení, a vyjeli jsme na 3 dny objevovat nová neznámá místa. Pokračovat ve čtení
Za mrazivého větrného dne jsme vyrazili s kluky na místa Moravského krasu, která jsme spolu zatím nestihli projít. Začínali jsme ve Sloupu, v Šošůvce si prohlédli zatopený lom, vyběhli jsme na vyhlídku na Helišově skále. V Holštejně jsme se vydrápali na zříceninu, prolezli jeskyni Hladomorna a žasli, jak je vůbec možné lézt zdejší těžké bouldery. Předchozí večer jsme se na videu dívali na Adama Ondru, jak tu leze cestu Terranova 8C+, a teď jsme u ní stáli a osahávali její miniaturní chyty v převisu. Zvláštní pocit.
I když tato zima sněhově za moc nestojí, přesto jsme se chtěli alespoň jednou podívat během zimních prázdnin do hor na sněžnice. Vybrali jsme okruh ze Skřítka přes Jelení studánku. Abychom se vyhnuli frekventovaným běžkařským trasám, šli jsme neprve po červené značce až k chatě U Huberta. Tady jsme alespoň na malý úsek k Medvědím skálám nasadili sněžnice. Jinde nebyly potřeba, buď byl sníh ušlapaný, nebo ho bylo příliš málo.
S dětmi jsme vyvezli prarodiče na výlet na Šumavu, kde ještě nikdy nebyli. Těžko se vybírá program na jeden jediný den. Prošli jsme si pěknou naučnou stezku přes Soumarské rašeliniště, podívali se na známou Chalupskou slať, a u Antýglu jsme se podívali na Vydru a prošli se kousek podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu postaveného před více než 200 lety.
Na podzimní prázdniny jsme letos s vodáckou partou vyjeli na Vysočinu. Bydleli jsme ve vesnici Zderaz v hotelu RENOSPOND, naštěstí pouze dvouhvězdičkovém, takže cena ubytování s polopenzí byla přívětivá a stejně tak byl po většinu času přívětivý i personál. Čekalo nás pět dní volna, během kterých jsme přes den chodili na výlety po krásné vysočinské krajině. Večery jsme trávili dlouhým povídáním u dobrého pití. Naštěstí jsme měli k dispozici oddělenou společenskou místnost.