David Cimbůrek

Od mokré silnice se
odráží žluté světlo lampy
a jemně ozařuje okolní domy
Tohle by stálo za fotku
říkám si

a myslím přitom na tebe


Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Dukovany v dálce jedou naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Lásku nemáme špinit přátelstvím. Konec je konec.

— Erich Maria Remarque

Nevyžádané rady mládeži

| Krátké recenze

Budoucnost lidstva

| Krátké recenze

Trenckova rokle

| Cestování, Treky

Vodopád v Trenckově rokli.

Už mi pomalu docházejí nápady na zajímavé výlety do přírody v rozumné vzdálenosti od Brna. Ale naštěstí tu ještě nějaká neprobádaná míst jsou. Přišla mi zajímavá Trenckova rokle, skalní soutěska nad řeku Bobrůvkou s několika menšími vodopády. Naplánoval jsem si trasu na celý den a vyrazil do Žďárce, do zasněžené zamrzlé krajiny v Křižanovské vrchovině.

Nejvíce se mi asi líbil divoký úsek podél meandrující říčky Libochovky, kde jsem před sebou hnal po vodě hejno divokých kachen. Na polích nad Rojetínem byly pěkné daleké výhledy do zasněžené krajiny, plašil jsem tu stáda srnek a zajíců. Zato úsek v Meziboří po asfaltu byl pěkně úmorný. Vyšel jsem i na zříceninu hradu Mitrov, která mě ale příliš nezaujala. Místní si tu udělali ohniště s lavičkami a celé místo je příliš otevřené na to, aby dokázalo výrazněji zapůsobit.

Zbytek článku »


Rokytná

| Cestování, Treky

Divočina v kaňonu Rokytné.

Hledal jsem nějaký nový pěkný kraj na výlet v rozumné vzdálenosti od Brna. Rád chodím kolem tekoucí vody, moc se mi líbí okolí řek Jihlavy a Oslavy, a tak mě na mapě zaujala další podobná řeka, poměrně neznámá Rokytná. Naplánoval jsem si asi 25 km dlouhý okruh mezi Tulešicemi a Tavíkovicemi a vyrazil na první letošní výšlap.

Údolí Rokytné je divoké, opuštěné, střídají se podmáčené příbřežní louky porostlé nálety s úzkými strmými skalnatými kaňony, kde se cesta vine přímo nad řekou. Občas se objeví osamocený srub, chata, polorozpadlá budova či dávno opuštěná chátrající chatová osada. V okolí řeky je krásná divočina stranou civilizace, krajina je ponechaná sama sobě, koryto řeky i její okolí je plné polomů, zahlédl jsem divoké kachny, volavku, čerstvě pokácené stromy od bobrů a za celý den jen jednoho dalšího turistu z dálky. Byl to moc příjemný výlet, na Rokytnou se určitě ještě někdy příště vrátím.

Zbytek článku »


Aljaška

| Recenze

Aljaška.

Martin Loew je cestovatel, který jezdí a fotí po celém světě. Aktuální pandemická opatření ho však momentálně připravila o jeho živnost, přednášení zážitků z jeho cest hromadnému publiku. Vydal tedy alespoň v elektronické podobě svůj cestovatelský deník z putování po Aljašce. A já si ho koupil a přečetl.

Mám z něj trochu rozporuplné pocity. Od cestovatele, který projel celý svět, jsem čekal trochu víc než jen klasický deníček ve stylu:

Večer jsme přijeli do kempu, snědli večeři a šli spát. Ráno jsme snědli snídani, sedli do auta a jeli o pár set mil dál. Po cestě jsme nabrali benzín a fotili to a to. Večer jsme přijeli do dalšího kempu…

Čekal bych víc informací o lidech. O partě, která Loewa na cestě doprovázela, ale hlavně o místních obyvatelích, se kterými by podle mé představy měl cestovatel navázat intenzivnější vztah než obyčejný turista. Zjistit o nich a od nich zajímavosti z jejich běžného života, které se normální turista nedozví, dostat se na místa, kam návštěvníci běžně nechodí. A ne strávit na každém místě jeden až dva dny v anonymním kempu a pak zase rychle někam dál.

Ale na druhou stranu byl deník napsaný čtivě, zhltal jsem ho během tří večerů. Určitě je to skvělá inspirace, jaká místa na Aljašce navštívit, co je tam všechno k vidění, i na člověka dýchne atmosféra severské rozlehlé divočiny a nádherné přírody. Zvlášť při prohlížení komentované fotogalerie na webových stránkách. Takže i přes uvedené mínusy určitě doporučuji!


Stíny v ráji

| Recenze

Stíny v ráji.

Řeklo by se, že kdo dokázal utéci z Evropy, kde zuřila druhá světová válka, do Ameriky, byl šťastný člověk. Unikl válce, pronásledování, mučení, koncentračním táborům. Ale mnoho emigrantů se od minulosti nedokázalo oprostit, kvůli prožitým traumatům, kvůli tomu, že v Evropě museli zanechat své blízké, kvůli tomu, že se nedokázali rozloučit se svou vlastí. Dostali se sice do Ameriky, země zaslíbené, ale jejich duše zůstala uvězněná na starém kontinentě.

Další Remarqueův román z prostředí utečenců. Objevuje se v něm spousta úvah, přemýšlení a rozhovorů o životě, mnoho různých životních osudů. Tedy to, co mám na jeho knihách rád. A jak je u Remarqua zvykem, velká tragická láska. Příběh byl čtivý, ačkoliv neměl žádnou výraznou dějovou linku. Prostě jen postupně plynul a plynul, dokud válka neskončila. Nekomu se dařilo lépe, někomu hůře. Někdo zůstal v Americe a někdo se vrátil do Evropy. Možná i proto se mi román líbil. Byl díky tomu bližší obyčejnému životu, kdy člověk může roky čekat na něco velkého, a když se ohlédne, až teprve tehdy si uvědomí, že vyhlížel jenom chiméru.

Člověk s sebou nemá vláčet žádné vzpomínky. Jsou těžkým zavazadlem, není-li člověk natolik starý, aby byly tím jediným, co mu zbylo.


Z lesního království

| Recenze

Z lesního království.

Nádherná úžasná milá knížka! Seton byl obrovský znalec a milovník divoké přírody a uměl o ní fantasticky věrně detailně vyprávět. Knížka se skládá z příběhů tří hlavních hrdinů: šedého veverčáka Pírka, horského berana Reka a šedého netopýra Atalafy.

Všechny příběhy jsou plné detailů ze života lesních zvířat, z jejich dospívání, učení se, plné epizod z jejich objevování světa divočiny a poznávání jeho pravidel, plné životní moudrosti a radosti ze života. Kdo by řekl, jak může být život obyčejných lesních tvorů plný dobrodružství a zábavy. Kolik toho zažijí, co všechno je může v životě potkat! Kdo by řekl, že obyčejná veverka může být svéhlavá, neposlušná, rozverná, lenošná, i odvážná a statečná, to vše v jednom drobném tělíčku!

Skvělá knížka plná moudrosti, lásky a obdivu k přírodě a jejím obyvatelům. Ač byla napsána již před takřka sto lety, stále je naprosto aktuální. Dovoluje na chvíli zapomenout na dnešní svět plný tupého konzumu a drancování přírody.


Půlměsíc

| Básně

Václav Koubek mě svou nádhernou šansonovou písničkou Pojď blíž tak zaskočil a příjemně překvapil, až mě inspiroval k napsání alternativního textu.

S večerem přichází splín a modré mraky zebou
Tvá ruka jako stín nesměle hledá tu mou
Jsi cítit tajemstvím a smutnou hudbou

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc

Ještě chvíli tu seď, řekl jsem zničehožnic
To co si nevezmeš teď, nezískáš nikdy víc
Na cestě dobře mě veď, sám nebudu nic

Je to strach před samotou
Anebo něco víc
Zní nota za notou
Nad námi půlměsíc


Kulový blesk

| Krátké recenze

Dokonalé stopy

| Krátké recenze


Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com