aneb Není veškeré myšlení jen poněkud „komplikovanější“ reakce na vnější stimuly?

Motto: Na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď. (Murphyho zákon)

Co je to vlastně myšlení? Co se odehrává v našich mozcích, když přemýšlíme? Je možné tyto procesy zachytit řečí matematiky, fyziky či chemie? Pokud ano, bylo by možné tento jev nějakým způsobem simulovat?

Co je vědomí? A kde se nachází? Pokud je vědomí pouze produktem neuronální činnosti mozku, měl by ho i stroj, který mozkovou činnost simuluje? Měl by vlastnost sebereflexe, uvědomování si sama sebe?

Odkud se bere invence a co to vlastně je?

To jsou pouze některé z otázek, které musíme zodpovědět, pokud chceme zjistit, na jakých principech naše mysl funguje.

* * *

Nejdříve je potřeba ujasnit si používané pojmy. Sanderson Beck píše v [1]:

Musíme být opatrní a nezaměňovat mozek s myslí, mysl s vědomím a vědomí s duší. Mozek řídí tělo; mysl používá mozek; vědomé já (vědomí) používá mysl; a duše používá vědomé já (vědomí). Mozek je tedy pouze nástroj mysli, která je nástrojem duše.

Já osobně s tímto uspořádáním souhlasím. Pouze mi není jasný rozdíl mezi Beckovým pojetím vědomí a duše. Vědomí (či vědomé já) je pocit sebeuvědomnění, vnímání vlastního já, spojený s přemýšlením, reagováním na různé podněty, invencí, vynalézavostí; prostě s myšlením. A to samo už pokládám za duši či mentálno.

Roger Penrose v [2] na straně 88 rozdělil různé pohledy na myšlení a na vědomí do čtyř základních kategorií.

První názor tvrdí, že veškeré myšlení je pouze výpočet. Pokud bude sestrojen počítač, který bude schopen simulovat činnost všech neuronů, bude mít vlastní vědomí. Podle tohoto názoru je pocit vědomí vyvoláván pouze provedením příslušného výpočtu.

Myslím si, že toto tvrzení není správné. Možná bude jednou sestrojen počítač, který bude svým chováním připomínat chování člověka, budeme si s ním moci popovídat o počasí, svěřit mu své problémy a očekávat od něj radu. Ale to všechno jsou věci, které jsou zvládnutelné algoritmicky pomocí dostatečně velké slovní zásoby.

To, co mi v této koncepci chybí, je pojem invence, nápaditosti a nepředvídatelnosti. Žádný algoritmus nemůže sám vyprodukovat vlastní myšlenku. Maximálně může poskládat dříve zjištěná fakta a jejich kombinací získat další informaci. Ale rozhodně nevěřím, že by počítač mohlo „napadnout“ něco nového, dosud neobjeveného.

Ale pokud by lidská mysl fungovala skutečně pouze na základě činnosti neuronů a naše vědomí by bylo produktem této činnosti, byli bychom pouhé biologické stroje, které provádí svůj vnitřní algoritmus a reagují na vnější podněty. Příznivci „Strong AI“ neboli silné umělé inteligence by se měli na co těšit. Jednoho dne by se povedlo „humanoidní“ počítač vytvořit a člověk už by byl na Zemi skoro zbytečný. Ale to už patří spíše do oblasti science fiction.

Druhý krajní názor tvrdí opak: Vědomí se nedá vysvětlit pomocí fyzikálních, informatických nebo jiných vědeckých pojmů. Tento názor zavírá dveře před dalším zkoumáním a bádáním v této oblasti. Lidé zastávající toto stanovisko věří většinou v jakousi polohmotnou esenci, která přebývá kdesi v těle člověka.

Zde se jedná o otázku víry a nevíry a těžko o ní racionálně debatovat.

Další pohled na věc říká, že příslušná fyzikální aktivita vyvolává pocit vědomí, ale tuto aktivitu nelze plně simulovat výpočetně.

Zde se nabízí připomenout myšlenkový experiment čínského pokoje. Princip čínského pokoje spočívá v následujícím:

Máme místnost, jakousi „černou skříňku“, do které z jedné strany proudí vstup – čínsky psaný text, který se skládá z různých otázek. Na výstupu z místnosti získáme odpovědi na tyto otázky. Uvnitř místnosti sedí člověk, který na zadávané otázky odpovídá. Tento člověk čínsky neumí. Ale má po ruce různé slovníky a materiály, aby si mohl dané otázky přeložit do angličtiny či češtiny, odpovědět na ně, zase je zpátky „zakódovat“ do čínštiny a poslat na výstup.

Základní otázka ohledně čínského pokoje zní: „Dalo by se pouze podle odpovědí rozlišit, zda na otázky odpovídá člověk nebo počítač?“

Pokud ne, znamenalo by to, že počítač dokonale simuluje činnost člověka. A když dokáže počítač plně zastoupit lidskou činnost, neznamená to, že má vlastní vědomí?

Tato otázka se mi zdá nesprávná. Je možné, že v některých oblastech lidského konání se počítač vyrovná člověku, možná ho dokonce i předčí. Ale čínský pokoj neřeší problém duplikace vědomí obecně, komplexně. Zaobírá se pouze jednou speciální situací.

Počítači v čínském pokoji postačí bohatý překladový slovník a nějaká databáze odpovědí na pokládané dotazy (zjednodušeně řečeno).

Jak by počítač odpověděl na otázku „Co ty sám si myslíš o …“? Pokud by měl odpověď na tuto otázku někde ve svých databázích, dříve zjištěných faktech, odpověděl by. Ale pokud ne?

A co otázka „Pokus se vymyslet nějaké nové, nekonvenční řešení daného problému.“? Pokud by počítač nemohl zjistit odpověď nějakou kombinací již dříve zjištěných faktů, nezjistil by ji vůbec. Nějaká kreativita či invence u stroje? Myslím si, že to možné není.

Zastánci čtvrtého stanoviska tvrdí: Uvědomování si je rysem fyzikální aktivity mozku. Avšak zatímco sama fyzikální aktivita se dá simulovat početně, „počítačová simulace pocit vědomí nevyvolá“.

S tímto stanoviskem souhlasím. Myslím si, že člověk není pouhý biologický stroj na přenášení genetické informace. Má vědomí a intuici. To ho od jakéhokoliv stroje odlišuje.

A co je to vlastně ta intuice? Souhlasím s panem Beckem, který napsal (viz [3]):

Nad racionální myslí a pod doménou duše je zprostředkovávající vrstva vědomí, kterou nazývám intuitivní. Je velmi obtížné tuto oblast charakterizovat, protože to je jistá duševní esence, ale pořád to ještě není samostatná entita jako duše. Intuitivní vrstva je „nejvyšší“ nebo nejjemnější a nejuniverzálnější část celého vesmíru. Přestože Bůh a duše jsou skutečně kreativní stvoření vesmíru, mohli bychom říci, že proces vytvoření bytostí začíná intuicí, a potom vytváří představy, pocity, reakce, obrazy a tvary, a nakonec psychický profil. Intuice je tedy klíčem k zahájení kreativity.

* * *

Myslím si, že lidské mentálno (nebo duše) svoji specifiku určitě má. Je dána jedinečným vědomím každého člověka, doplněným o nevyzpytatelnou intuici. Žádný stroj nemůže vědomí či intuici získat. V tom spočívá lidská jedinečnost.


Použitá literatura:

[1] Sanderson Beck. Mind as a whole: Mind.

[2] Roger Penrose. Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl. Praha: Mladá fronta, 1999.

[3] Sanderson Beck. Mind as a whole: Intuition.