





Kdyby přišla doba, v níž by nebylo ani bohatých ani chudých, tak budou ještě vždy moudří a hloupí, lstiví a prostí. Tak tomu vždy bylo a tak tomu bude. Silný postaví svou nohu na šíji slabého a lstivý odejme měšec stříbra hloupému a přiměje prostého, aby pracoval místo něho, neboť člověk je ošemetný a jeho dobrota je polovičatá. Takže pouze člověk, jenž leží natažen a nemůže již povstat, je zouplna dobrý.
Pozdní podzim, 4 dny volna, počasí celkem slušné, ale na lezení už je zima a v Alpách napadla hromada sněhu. Tak kam vyrazit? Rozhodli jsme se pro Velkou Fatru, a trochu jinak než posledně. Natěžko, východním hřebenem z Ľubochně přes Kľak, nocování ve stanu, Ploská, přespat v útulně, kdesi za Smrekovicí další noc ve stanu a poslední den dokončit šedesátikilometrový okruh. V reálu to samozřejmě dopadlo trochu jinak. První den šlapeme v čerstvých medvědích stopách, v důsledku čehož toho pak ve stanu moc nenaspíme a v noci živíme protimedvědí oheň. Druhý den mi vypovídá službu koleno, resp. vazy v něm, tak docházíme jen do salaše pod Borišov. Následující den už jsem schopný jen vybelhat se na Ploskou, obejít Čierny kameň a spustit se dolů do doliny do Stredné Revúce a odtud se dokodrcat autobusy zpátky do Ľubochně. Škoda že se nám nepodařilo dokončit celý okruh, ale i ta část hřebene, kterou jsme prošli, byla moc pěkná a výšlap jsme si opravdu užili.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com