David Cimbůrek



Přihlášení


Nové obrázky

Mapa trasy. Docházím za posledního světla, Temelín v dálce jede naplno. Pěkné rampouchy nad potokem. Víckovský vodopád. Pozůstatky hradu Víckov. Poslední sluneční paprsky cestou na Víckov.

Počasí v Brně

In-počasí

Citát

Jsou okraje lavóru přes které skořápka se svíčkou nemůže.
Jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže.
Jsou brány a dvířka a zdi přes které může se tam – zpátky se nemůže.
Jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže.

— Mňága a Žďorp

Trenckova rokle

12. ledna 2021, 16:13 | Cestování, Treky | Dave

Vodopád v Trenckově rokli.

Už mi pomalu docházejí nápady na zajímavé výlety do přírody v rozumné vzdálenosti od Brna. Ale naštěstí tu ještě nějaká neprobádaná míst jsou. Přišla mi zajímavá Trenckova rokle, skalní soutěska nad řeku Bobrůvkou s několika menšími vodopády. Naplánoval jsem si trasu na celý den a vyrazil do Žďárce, do zasněžené zamrzlé krajiny v Křižanovské vrchovině.

Nejvíce se mi asi líbil divoký úsek podél meandrující říčky Libochovky, kde jsem před sebou hnal po vodě hejno divokých kachen. Na polích nad Rojetínem byly pěkné daleké výhledy do zasněžené krajiny, plašil jsem tu stáda srnek a zajíců. Zato úsek v Meziboří po asfaltu byl pěkně úmorný. Vyšel jsem i na zříceninu hradu Mitrov, která mě ale příliš nezaujala. Místní si tu udělali ohniště s lavičkami a celé místo je příliš otevřené na to, aby dokázalo výrazněji zapůsobit.

Samotné údolí řeky Bobrůvky mě trochu zklamalo. Řeka samotná je pěkná, ale je tu na můj vkus příliš mnoho chat a většinu cesty se jde po široké cestě, úplně rozjezděné a rozblácené lesáckými stroji. Několik úseků, kde se jde přímo po břehu řeky, nebo kde se naopak údolí zužuje do příkrého kaňonu a cesta se vine po jeho úbočí, je ale velmi pěkných. Trenckova rokle je moc hezká. Divoká prudká skalnatá soutěska s kaskádou vodopádků a vodopádů, aktuálně pěkně namrzlých. I další cesta podél řeky, stoupající a klesající po skalnatých březích, byla zajímavá.

Pod zříceninou hradu Víckov na druhém břehu řeky mě čekalo rozhodnutí, zda se odhodlám k plánovanému přebrodění, nebo ne. Nakonec jsem sebral odvahu a řekou jsem prošel. Byl to povznášející zážitek, voda byla neskutečně ledová, takovou bolest jsem si už dlouho neužil. Po chvíli hledání jsem nakonec objevil pěknou, skoro neznatelnou cestu po skalách nahoru na zříceninu. Zapůsobila na mě svou atmosférou mnohem víc než Mitrov.

Pak už jsem jen nastoupal podél Víckovského potoka, prohlédl si Víckovský vodopádek a po polňačce došel zpátky do Žďáru. Byl to hezký výlet, díky spoustě sněhu a neumrzlého bláta pod ním náročnější, než jsem původně čekal.


Žádné komentáře »

Zatím žádné komentáře.

Napsat komentář



Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com