





Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.
Po nepříliš vydařeném propršeném výletu na Hochtor jsme se cítili trochu nevybití, a tak jsme se hned další den rozhodli nasednout na kolo a urazit na něm svou první stokilometrovou trasu v životě. Po únavném přejezdu z Rakouska se nám vstávat příliš nechtělo, tak jsme vyrazili na cestu až kolem jedenácté hodiny. Plánování trasy bylo zběžné, máme trekové a horské kolo, tak jsme nastřelili variantu po cyklotrasách a turistických stezkách ze Žebětína do Ivančic.
Počasí bylo tak akorát, tempo jsme nasadili mírné, na jídlo a na pivko k obědu a veřeři jsme se zastavili v hospodě, takže domů jsme se doštrachali až za tmy, i díky několikerému klasickému nepostradatelnému bloudění (ovšem vléct kola pěšky zarostlým pralesem, nevědouce vůbec kam jdeme, má také své kouzlo). Ale navzdory tomu, že jsme většinu cesty jeli terénem v celkem slušném profilu (celkové převýšení trasy bylo asi 1800 metrů), dorazili jsme v poměrně zachovalém stavu a na tachometru jsme měli natočených dobrých 102 kilometrů.
Zatím žádné komentáře.
Copyright © 2009–2021 David Cimbůrek, david.cimburek (at) gmail.com